Videa o partnershipu tady
Videa o drezuře tady


Prosinec 2009

Co dělat proti sněhovým nášlapům?

31. prosince 2009 v 12:40 | Nikča |  Tělo koně
V hipologických slovnících nalezneme definici nášlapu zhruba takto: "vniknutí cizího předmětu do kopytního chodidla". Pod cizím předmětem si můžeme představit například hřebík, což je pro koně velmi nepříjemné a jistě bolestivé. Nyní si budeme ale povídat o nášlapech ze sněhu. Myslíte si, že je to v zimním období naprosto přirozenou věcí, kterou není potřeba řešit? Omyl... Nášlapy ze sněhu jsou pro koně nejen nepříjemné, ale i nebezpečné.

Tím, že je se kopyto obaluje stále novou vrstvou sněhu, mohou vzniknout 5ti- až 10ticentimetrové nášlapky, které po sněhu nejen velice kloužou, ale také mají na svědomí pozdější problémy s kopyty.

Týká se to všech koní?

Obecně se dá říci, že na nášlapy více trpí koně okovaní, protože se v prostoru kopyta ohraničeného podkovou sníh drží lépe. Doporučuji tedy přes zimu koně nekovat. Ovšem pozor, není pravidlem, že "bosých" koní se nášlapy netýkají. Pokud má kůň hluboké kopyto a úzkou střelku, sníh se do něj dostane také, ale většinou brzy odpadne. Dříve se chovatelé řídili pravidlem, že po Hubertových jízdách se prostě již nekove.

Jakými pomůckami se dá nášlapům zabránit?

Existuje spousta pomůcek, jak vyzrát nad nášlapy. Nejpoužívanější metodou jsou asi gumové vložky ve tvaru podkovy. Jedná se o pásek gumy, který je vložen pod podkovou a z její vnitřní strany na pásek navazuje gumová hadička, která zatáčí souběžně s podkovou. Střed kopyta je tedy volný. Princip je v tom, že když kůň došlápne na sníh, hadička se zmáčkne a sněhový nášlapek vyhodí ven. Tyto vložky vydrží zhruba 4 měsíce, což znamená prakticky celou zimu.

Dalším způsobem, jak zabránit nášlapům je použití tzv. vyhazováků, což jsou gumové podložky pod podkovu. Pozor, vzhledem k tomu, že se podložka vkládá mezi podkovu a kopyto, měl by nám s umístěním raději pomoci kovář. Podložky se vyrábějí větší a pokud má kůň kopyto menší, nehodící se okraje pouze odřízneme. Jediné rozlišení je tak v podložkách pro přední a zadní nohy.

V poslední době se začínají objevovat na trhu také gumové podkovy, které na zmrzlém povrchu téměř nekloužou a navíc zabraňují nášlapům, nebo temperované podkovy s atypickým vnitřním tvarem.

Mazání kopyta

Mazání kopyt je další účinnou zbraní proti nášlapům. Nejen, že mastná vrstva zabraňuje nabalování sněhu, ale zároveň chrání citlivou rohovinu kopyta, která v zimě téměř nedorůstá. Proto se doporučuje před vyjížďkou pořádně namazat kopyta nějakým tukem, klidně můžeme použít olej či sádlo. Tajným tip kovářů je však včelí vosk, který můžeme zakoupit ve včelařských potřebách. Vosk rozehřejeme do mazlavé formy a pomažeme tenkou vrstvou celou plochu chodidla koně. Toto opatření vydrží zhruba 3 - 4 dny a má tři výhody. Vosk je pružný, takže přenáší i pružnost kopyta, dále je mastný, což je ideální pro odpuzování vody a do třetice je kopyto zahřáté - to zase zabraňuje nabalování sněhu.

Mazání kopyt

31. prosince 2009 v 12:38 | Nikča |  Tělo koně
Každý majitel by jistě svému koni rád zajistil tu nejlepší péči. Je však mazání kopyt to pravé? A proč vlastně kopyta mažeme?

Většina lidí kopyta maže ze dvou důvodů - buď protože se to "prostě dělá", anebo že chtějí suchým a popraskaným kopytům dopřát vlhkost. Avšak opak je pravdou. Tím, že kopyto namažeme tukem, akorát uzamkneme póry, kterými do kopyta vlhkost proniká, a tak učiníme kopyto vlastně ještě sušším.

Abychom tomu však lépe porozuměli, řekněme si nejprve něco k anatomii a fyziologii kopyta.

Nedílnou součástí kopyta je voda, a její obsah má velký vliv na kvalitu rohoviny. Voda přechází do rohových buněk z krve a lymfy, které je dostatek v kopytní škáře. Rohovina však dokáže vodu získat i z vnějšího prostředí. Ovšem jak ji dokáže získat, stejně tak ji dokáže ztratit, především odpařováním. Vnější prostředí může tedy kvalitu rohoviny velmi ovlivnit. V suchém prostředí jsou kopyta tvrdší a méně pružná, takže se lépe pohybují po tvrdém a vyschlém povrchu, ale zase se snadno štípou a lámou. Naopak vlhčí, měkčí a tím pádem pružnější kopyto se lépe pohybuje po půdě měkké. Tato kopyta se sice neštípou, ale při přílišné vlhkosti jsou zase náchylná na otlaky, poranění a různé bakteriální infekce.

Propustná pro vodu je především strana vnitřní - tedy prostor chodidla a střelu. Avšak u nekvalitní rohoviny je tomu jinak, propustná je i stěna vnější, a tak jsou nekvalitní kopyta náchylnější na ztrátu vlhkosti.

Co tedy způsobí mazání? Smyslem mazání tuků na kopyta, ať už na bázi lanolinu nebo oleje, by mělo být udržení vlhkosti uvnitř kopyta a zamezení jejímu odpařování. Což se však většinou nedaří, jelikož kopyto vodu stejně propustí spodní stranou. Ale jak je to například s mazáním, když potřebujeme naopak zabránit přílišnému zvlhčení kopyt při blátivém a podmáčeném podzimním počasí? Zde už by nanesení tuku logiku mělo, ale je třeba dát pozor na dehtová mazání. Dehet totiž narušuje přirozené tuky uvnitř buněk rohoviny, které tak nemohou chránit kopyto ani před odpařováním vody, ani před nadměrným promočením. Pokud tedy budeme v mokrém počasí mazat kopyta dehtovými přípravky, vyrobíme si naopak kopyta ještě vlhčí, měkčí a slabší. Je třeba si také uvědomit, že kůň stojící v suchém a tvrdém výběhu nebude spokojen s převlhčenými kopyty, která se na takovémto povrchu budou špatně pohybovat, ale naopak bude raději za tvrdší a sušší kopyta.

V případě, že kopyta mají opravdu nekvalitní rohovinu, pouhým mazáním problém stejně nevyřešíme. Je třeba se na věc podívat krmivářsky, zjistit jestli koni neschází některé živiny či vitamíny. Důležité jsou především bílkoviny - obsaženy například ve vojtěšce, sladovém květu, či v pivovarských kvasnicích. Měkká a lámavá kopyta mohou být způsobena také nedostatkem vitaminu A, karotenu, či zinku. U kopyt s křehkou rohovinou může pomoci biotin. Negativní vliv na kopyta má také přílišné podávání jádra a málo objemného krmiva.

Tisíce různých mastí, olejů a gelů na kopyta, které nám nabízejí obchody s jezdeckými potřebami,a tudíž v nás evokují nutkání si je pořídit, jsou báječným obchodním tahem, ale o jejich nutnosti, ba vůbec užitečnosti, nejsem zdaleka přesvědčena. Kosmetický průmysl pro lidi je také báječně rozvinut, a všichni můžeme s čistým srdcem říct, že ani třetinu z těch věcí k životu vůbec nepotřebujeme.

Jak tedy otázku vyřešit? Koně jsou od přírody velmi chytří a vynalézaví, a dokáží si poradit v různých situacích. Divocí předci našich domestikovaných koní také žádná mazadla nepotřebovali. Zajistěme tedy koním co možná nejvíce přirozené podmínky pro život a sami pak uvidíme, zda se kopyta dají sama dohromady. Důležitý je ovšem přístup do vody, ať už máčení v potoku, v kýblech, nebo vyrobením brouzdaliště ve výběhu, aby koně své přirozené instinkty měli kde uskutečnit. Pokud toto dodržíme, neměla by nás suchá kopyta trápit ani v letních měsících.

Je tedy vhodné kopyta vůbec někdy mazat? Snad pokud jedete na závody a toužíte, aby se kopyta krásně leskla. Avšak stejně pozor na špínu, která se na takto upravená kopyta velmi snadno nalepí.

Druhy podkov

31. prosince 2009 v 12:37 | Nikča |  Tělo koně
Jistě není třeba vysvětlovat, co podkova je. Ale co se na ni podívat blíž? Podkovy se vyrábějí většinou z oceli, hliníku, slitin, nebo z gumy a plastů. Ke kopytu se připevňují tzv. podkováky, hřebíky z měkčího materiálu, které mají obdélníkovou hlavu a velmi ostrou špičku. Existují však i nalepované podkovy.

Kdysi, v antice, se podkovy z lýka dokonce pouze přivazovaly - říkalo se jim hipposandály (z řec. hippos - kůň a sandalion - lehká obuv, sandály).

Podkova hlavně chrání před opotřebováním kopyt, namáháním šlach a rizikem uklouznutí, ale slouží i jako ortopedická pomůcka k nápravě defektů kopyt nebo celkově nohou. Aby podkovy plnily svou funkci, mělo by se v rozmezí 6 až 8 týdnů pravidelně překovávat.

Výhody a nevýhody kování viz článek Kovat, či nekovat...

Jak podkova vypadá

Velikost podkovy určuje šířka kopyta, její druh (viz dále) zase to, k čemu je kovaný kůň používán.
- malá podkova: vnější obvod nepřesahuje 330 mm
- střední podkova: s obvodem 420 mm
- velké podkovy: s obvodem větším než 420 mm
Šířka podkovy je vzdálenost mezi vnějším a vnitřním okrajem podkovy a stejně jako u velikosti může být různá podle tvaru kopyta nebo jeho zdravotního stavu. Výšku ovlivňuje druh podkovy, tvar zase tvar kopyta. Podkova obvykle váží od 35 dkg do 1,5 kg.

Části:
  • přední část a dvě ramena, která jsou tvořena dvěma postranními a patkovými částmi
  • na spodní straně je rýha s dírami pro podkováky; nemá vliv na samotnou podkovu, ale pokud se neudělá přesně, může ji znehodnotit nebo poškodit kopyto
  • čapka, což je výběžek vykovaný z předního okraje podkovy (případně z bočních okrajů), který zabraňuje jejímu posunutí dozadu
  • ozuby: mohou být, ale nemusí; slouží k nadzvednutí zadní části kopyta; na zimu ostré, na léto tupé
o vykované
o vyměnitelné - šroubovací, nebo zastrkávací
  • hmatec: stejně jako ozub není u všech podkov; hranol se dvěma hroty, je na spodní straně kopyta; může být zastrkovací, šroubovací anebo připevněný pomocí závlaček či háčků

Druhy podkov

  • pantoflice - základní druh podkovy, nemá ozuby ani hmatce a plátky; kopyto se zvedá jen o výšku podkovy; účel: snížit riziko uklouznutí, namáhání šlach; jezdečtí a kočároví koně
parkur.jpg
Pantoflice - klasická, parkurová
    • těžká pantoflice - má zhruba o jednu třetinu zvýšené zadní části ramen; nevýhoda: hodně zatěžuje nohy koně; tažní koně
    • pantoflice s výřezem - dostihová, s malým vyhloubením vpředu (čapka)

dostih.jpgtezka pantoflice.jpg
Pantoflice dostihová Těžká pantoflice

  • strouhavky - používají se u koní, kteří se strouhají

  • stíhavky - zadní nohy; koně, kteří se stíhají (= nepravidelný chod, zadní nohy zraňují přední) nebo skokani (částečné stíhavky)

  • podkovy s hmatcem - kratší ramena, ozuby; těžký tah

  • zámková podkova - speciální přepážka, která spojuje obě patkové části podkovy; u onemocnění a úrazů kopyta (např. rozštěp)

  • ozubové, šroubové

  • půlměsíček - pro koně na travnaté ploše

  • měsíčkovitá podkova - poloviční, otvory pro podkováky

  • krycí podkova - plocha podkovy plná, chrání šlapadlo (například po úrazech)

Podkovy se mohou jinak dělit:

  • podle použití: pro koně tažné, sportovní, dostihové, jezdecké, kočárové, pro skokany, klusáky...
  • podle ročního období: zimní, letní
  • podle druhu kování: za studena (připravena předem), za tepla (tvaruje se na místě)


Kovat či nekovat?

31. prosince 2009 v 12:36 | Nikča |  Tělo koně
Trendem dnešní doby je mít nakovaného koně. Měli bychom si však uvědomit, že koně se začali kovat až ve středověku, kdy museli i několik dnů stát v hnoji a blátě v malých ohrádkách. Během pobytu v ohrádce kopyta velice změkla a zároveň se vysušila (čpavkem). Když měl kůň následně absolvovat delší vzdálenost po tvrdých cestách, většinou začal kulhat. Z tohoto důvodu (zavírání koní do boxů, ohrádek) se začali koně kovat. Do této doby chodili koně bez podkov bez problémů po všech površích.

V dnešní době moderního boxového ustájení se kůň dostane do výběhu většinou tak na 6 hodin za den. V horším případě do výběhu nechodí vůbec. Pokud je kůň v takových podmínkách, je lepší, aby byl nakovaný.

Výhody kování:

  • o kopyta se nemusíme starat
  • kůň nemá problém chodit po jakémkoliv povrchu i bez předchozího zvykání

Nevýhody kování:

  • podkovy poškozují kopyta (většinou jsou úzká, mají podsunuté patky, špatné úhly...)
  • kopyta jsou umrtvená - kopyto je oběžné čerpadlo, které podporuje srdce. Zdravé kopyto se při každém kroku roztáhne a následně zúží, což má za následek právě pumpování krve a správný krevní oběh. Pokud je ale na kopyto přibita podkova, mechanismus (roztažení, zúžení) kopyta je téměř znemožněn. Špatný krevní oběh si lze ověřit změřením teploty dole na nohou a na dolní části kopyta (termografické snímky). Nohy i kopyta budou studené.
  • zhoršuje tlumení nárazů a pohyb chodidla
  • podkovami nelze vyléčit příčinu nemoci (ani ortopedickými podkovami), jen jimi lze na oko vyléčit následky. Bohužel ortopedickými podkovami se ještě více omezí tok krve vkopytě, odumře více nervů, takže se může zdát, že koně nic nebolí.

Výhody bosého kopyta:

  • plní svoji přirozenou funkci a pomáhají srdci pumpovat krev (obnovení mechanismu)
  • pokud dáme koni čas (než odroste stará rohovina, tj. 8 - 12 měsíců), zvykne si na všechny druhy povrchů
  • lépe tlumí nárazy
  • správným strouháním lze vyléčit téměř všechny nemoci kopyt (deformace, rozšíření těsných kopyt, schvácení, podotrochóza, špatné postoje - problémy sklouby, šlachami, špalkové kopyto)

Nevýhody bosého kopyta:

  • kopyta se musí pravidelně strouhat a máčet ve vodě
  • koni musíme umožnit pohyb po více druzích povrchu
  • kůň musí být 24 hodin denně na pastvině (aby kopyta mohla správně pracovat)

Každý majitel koně by si měl sám položit otázku, zda je důležitější luxus pro koně (kvalitní celoroční pastvina, která se nachází většinou ve větších vzdálenostech), nebo luxus pro člověka (sportovní nebo rekreační stáje, kterých je mnohem více, takže jsou blíže).

Pokud se člověk rozhodne sundat koni podkovy, měl by mu nejprve zajistit vhodné podmínky a kvalitního strouhače. Bez podkov mohou být koně všech plemen a různého stáří. Takovým koním musíme dát ale čas, aby jim odrostla špatná rohovina a kopyto začalo fungovat, tak jak má (průměrně 8 - 12 měsíců). Pokud se rozhodnete pro sundání podkov a správné strouhání, vyhledejte vyškolené strouhače (v ČR např.: Jiří Podhajský, který má i svoji malou kliniku). Dále doporučuji přečíst si minimálně jednou knihu od Dr. Strasser: Život se zdravými kopyty.

Možná tento článek někomu pomohl při rozhodování, zda chce svého koně nakovat, nebo ne.


Diplomky za Vánoční bleskajdu

30. prosince 2009 v 22:04 | Nikča |  Deníček

Nikče stále nejde net proto jsem za ní udělala já - Lorry :) poprosila mě o to, a nechápu když jsem si četla komentáře že např. Najki si Nikču smazala z Sbé přitom velmi důrazně tady Nikča psala že jí nejde internet! A nebo že se ptáte proč nepíše na blog má to tady napsaný i u té Vánoční bleskovky že jí stále nejde net. Nekterý lidi prostě nechápu tak snad se budou diplomky líbit páá ;)

Vánoční bleskajda 0.1

22. prosince 2009 v 15:00 | Nikča |  Deníček
Ahojik,táákže máme tady 1.bleskajdu.Ted asi nebudu dělat diplomky,ale až nám pude net tak je všem hned dodělam,teda jestli vám nevadí,že ty diplomky dostanete až pozdějš!Jestli to někomu vadí,tak at nevyplnuje bleskajdu.

1.Ahojda
2.Jdeš o Štědrý den na koně?
3.Pečeš doma cukroví?
4.Máe doma živý nebo umělý stomeček?
5.Do jaké barvy máte stromeček?
6.Padá u vás sníh?
7.Kolik dárků jsi nakoupila?
8.Dáváte koníkům dárky?
9.nenudí tě tahle bleskajda?
10.Tak papa a hodně dárků pod stromečkem!

BERU PRVNÍCH 10.

!!!!!USNADNĚNÍ PRO SB!!!!!

22. prosince 2009 v 14:49 | Nikča
Ahojik všichni,tákže vím že už vás určitě mooooc štvu ale pořád nám doma nejde net ted píšu od babičky.A abych vám to alespon trochu usnadnila,tak jsem se rozhodla,že do tý dob ÿ u mně nemuséte obíhat kdo nechcete.Samozřejmně kdo chcete tak tomu nebránim.Všem se vám hrozně moc omlpuvám a slibuju,že až nám pude,tak tady bude tolik článků,že to ani nestihnete přečíst!! :D Jo a postoupila jsem do 5.kola favorit č.1 takže kdo chcete tak mi můžete dát hlásek!Ale jestli je někdo z vás na mně naštvanej,že tu nejsem tak mi hlasy dávat nemusíte,zlobit se nebudu,protože na to máte právo!TAK PAPA :)

Útěk koně

16. prosince 2009 v 12:49 | Nikča

Útěk z boxu

Protože kůň je zvíře velice zvídavé a hravé, snadno může dojít k tomu, že se sám naučí otvírat dvířka boxu - proto bychom se měli pokusit jeho box a stáj zabezpečit tak, aby se koni utéct prostě nepovedlo. Dvířka stání je vhodné zajistit kovovými zarážkami nebo karabinami, které bez problémů zakoupíme v železářství. V dnešní době se naštěstí na tuto možnou situaci již bere ohled při samotné stavbě. Stáj by měla být řešena tak, aby uvnitř nenacházelo zbytečné množství únikových cest. Bohatě postačí jeden východ zahrazen otevírací masivní mříží. Pokud se ovšem ve stáji nachází více možných únikových cest, měli bychom zvážit, zda jsou tato místa nutná. Pokud zjistíme, že se bez nich můžeme klidně obejít, není nic jednoduššího než postavit zídku či do zdi přibít prkna. Pokud kůň z boxu uteče, zůstane ve "slepé uličce" a nehrozí tedy únik ze stáje...

Útěk z výběhu

Útěk z výběhu může být pro koně daleko snadnější a rychlejší. V tomto případě hodně záleží na naší pozornosti a obezřetnosti. Při stavbě ohrady bychom měli dobře zvážit materiál, který se chystáme použít. Nejlepší variantou jsou kovové tyče, které kůň nemůže rozkousat. Tyče bychom měli umístit dostatečně vysoko tak, aby je kůň nemohl přeskočit a zároveň zabezpečit raději i tyčí uprostřed - tak máme jistotu, že ohradu kůň nepodleze. Co se týče dřeva, u výběhů velice používaného materiálu, měli bychom se raději vyvarovat použití měkkého dřeva - kůň ho totiž může časem rozkousat. Celý výběh bychom navíc měli doplnit elektrickým ohradníkem. Správně postavené elektrické hrazení není finančně příliš náročné, a pro koně ani nebezpečné - využívá se jeho přirozeného respektu. Pokud se ho kůň dotkne, dostane elektrický šok, který je tak nepříjemný, že se mu po několika pokusech sám začne raději vyhýbat. Elektrické hrazení funguje na "vteřinovém principu" - zdroj elektrického napětí vysílá jednou za vteřinu do celého oplocení pulz elektrické energie, který má sice velmi vysoké napětí, ale výboj je tak krátký, že zvířatům neublíží. Dodáním a montáží elektrických ohradníků se dnes zabývá spousta firem, stačí si jen vybrat...

Pád jezdce

Na vyjížďce může velice snadno dojít k tomu, že se kůň lekne neznámého předmětu, pohybu či zvuku. Jezdec, který s touto variantou nepočítá, z koně spadne a než se z prožitého šoku vzpamatuje, kůň již většinou uhání pryč od místa, kde se polekal. Kůň může splašeně pobíhat po poli, lesní cestě a bohužel i po silniční komunikaci, což je ta nejhorší varianta. Kůň, který zmateně pobíhá po silnici, ohrožuje nejen sám sebe, ale především všechny ostatní účastníky silničního provozu - jen si představte ty tragické následky, když se splašený kůň srazí s právě projíždějícím automobilem... Tato myšlenka snad ani nepotřebuje další komentář. Pokud jezdec spadne z koně přímo na komunikaci a je v pořádku, měl by neprodleně zastavovat auta a řidiče na vzniklou situaci upozornit.

A protože prevence není nikdy dost, zopakujeme si raději základní pravidla ježdění v terénu:
  • být neustále ve střehu;
  • vyvarovat se nebezpečných situací;
  • snažit se předvídat chování a reakce koně;
  • na dopravní komunikace vyjíždět pouze se zkušeným koněm;
  • dodržovat pravidla silničního provozu;
  • vždy si chránit hlavu ochrannou přilbou!

Co dělat, když uteče kůnˇ?

Co dělat si shrneme v krocích, které by na sebe měly navazovat:
  • zavolat policii;
  • informovat nejbližší okolí stáje;
  • informovat radnici či městský úřad;
  • eventuelně kontaktovat zemědělské družstvo nebo hájovnu;
  • projíždět trasu na koni.

Prvním a zároveň nejdůležitějším krokem je informovat policii na čísle 158. Informovaní policisté zajistí předání informace na policejní stanici v přímém okolí místa, odkud kůň utekl a navíc většinou zmobilizují policejní hlídky na silničních tazích. Dalším krokem je informovat nejbližší okolí stájí, v tomto případě je ovšem nejrychlejší variantou o útěku koně ihned informovat radnici nebo městský úřad, který dále sám provede patřičné kroky k informování obyvatelstva. Pokud se v místě nachází zemědělské družstvo nebo hájovna, rozhodně doporučuji telefonicky kontaktovat i vedoucího těchto pracovišť. Mezitím se můžeme pokusit najít koně sami. Protože kůň je stádové zvíře, doporučuji tohoto instinktu využít - tedy osedlat jiného, klidného koně a projíždět trasu osudné vyjížďky i její nejbližší okolí.

Koně a zima

16. prosince 2009 v 12:47 | Nikča
Choulostivější než na samotný mráz jsou koně na vlhkost, průvany a prudké změny teplot, které nastávají například při střídání mrazivého počasí a teplé stáje. V posledních letech se u nás velmi rozmáhá chování koní takzvaně 24/7, tedy trvale dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu na pastvině, a to celoročně, tedy i v zimě. Mnoho chovatelů rok co rok, zimu co zimu řeší, jestli svého koně dekovat či ne. Abychom se mohli o svého koně dobře postarat, je nejprve důležité pochopit, co se v jeho organismu v chladném počasí děje. Nelze totiž srovnávat koně a člověka. Zdravý a dospělý kůň, který je přivyklý celoročnímu pohybu venku, nemá se zimou žádný problém. Svou výtečnou termoregulaci totiž koně s dlouhou srstí "zapínají" až při -10 °C. Pojďme tedy odhalit chování koňského těla v mrazech a poodhalme pravidla správné péče.


Trocha z historie

"Teprve" 800 let uplynulo od vyhynutí divokého koně v západní Evropě. To je pro ztrátu genetické odolnosti a výbavy koně velmi krátká doba. Dodnes žijí v Asii ve stepích s kontinentálním podnebím stovky koní. V určitých ročních obdobích tam bývá denní teplota dvacet stupňů a noční klesá hluboko pod nulu. Už od dávných dob je tak organizmus koně vybaven výkonným termoregulačním systémem, který mu vydržel dodnes.

koně v zimě.JPG

Termoregulační systém a teplota koně

Teplota zdravého koně se pohybuje v intervalu 37,5 až 38 °C. Přitom se ale s tělesným zatížením příliš nemění. Venkovní teplota, při které se kůň cítí nejpříjemněji a nemusí vydávat žádnou energii na to, aby se ohřál nebo ochladil je mezi -6,5 °C a 4,5°C. Termoregulaci pro zahřátí kůň "zapíná" při -10 °C.

Koňský organizmus vytváří nejvíce tepla při práci svalů a při trávení. Srst tvoří takzvanou izolační vrstvu. Když se naježí, zvětší se tím ochranná vrstva vzduchu. Kožní kapiláry se přitom uzavřou. Právě délka srsti ovlivňuje odolnost koní před zimou. Zimní hustá srst je přirozeně promaštěná a chrání také před vlhkostí. I hříva a ocas mají svůj smysl a to především při ochraně před větrem.

Krmení koně v zimě

Je nutné si uvědomit, že při nízkých teplotách musí každý živý organismus vynaložit mnohem více energie na to, aby si udržel potřebnou tělesnou teplotu. Konstantní teplotu a energetickou pohodu zajišťuje koni kromě pohybu krmení. V zimě je tak důležité zajistit stálý přísun kvalitního sena, z něhož čerpá takzvanou stravitelnou energii. Nezbytný je i dostatek čisté vody. Na pastvině se kůň zahřívá také přirozeným pohybem. Umístění koně do zamrzlého výběhu bez sena či do boxu, kde je také téměř znehybněn, je nevhodné.

Někteří chovatelé si myslí, že koni dodají dostatek energie nutné pro zahřátí koně podáváním jádra. Z ovsa, kukuřice nebo ječmene se však vyrobí mnohem méně této energie. Tu koním dodáme pouze senem či senáží. Seno totiž obsahuje množství vlákniny, která se ve střevech mění na teplo. To koně zahřeje lépe než teplo vyráběné pohybem svalů.

Jak už jsme řekli, kůň začíná udržovat vlastní tělesnou teplotu až při -10 °C a méně. Pokud je tedy venkovní teplota nižší, musí při poklesu o každý jeden stupeň dostat v krmivu o 2,5 % více kalorií. Kilo kvalitního sena přitom obsahuje asi 1,7 kcal stravitelné energie.

Voda

Při zkrmování sena je důležitý dostatečný přísun pitné vody. Ta ovšem v mrazivých dnech často zamrzá. Pokud ale kůň nemá co pít, hrozí nebezpečí vzniku zácpy, kůň se stává apatický, zrychluje se mu puls, zahušťuje se krev a je narušena látková výměna. Aby voda v zimě nezamrzla, existují například vyhřívané napáječky, k pomalejšímu zamrzání pomůže také například plastikový míček plavající u hladiny. Je také nutné vyndávat a odstraňovat led, který vodu znovu ochlazuje.

Pojídání sněhu však pro koně není dobré, stejně jako pojídání zmrzlé trávy na lačný žaludek. Proto je vhodné vypouštět koně ven až s plným žaludkem sena.

Dekování

Správně živený kůň s hustou a dlouhou srstí je schopný odolávat chladu, větru i dešti bez problémů i v zimě. Pokud od něj ale očekáváme práci i za mrazivých teplot, je vhodnější jej oholit a poté přistoupit k dekování. Srst totiž nejenže způsobuje okamžité pocení, ale také pot zadržuje u kůže, což vede k rychlému promrznutí nebo přehřátí. Jakmile ale jednou začneme koně dekovat, narušíme mu tím jeho přirozenou termoregulaci a je potom nutné, dekovat ho stále. Zdravému, neoholenému zasrstěnému koni tak dekou můžeme naopak ublížit. Nejhorší je situace, kdy na koně deku 3x dáme a potom zase nedáme.

Pokud vím, že s koněm budu v zimě pracovat a nechci mu zimní srst stříhat, začnu s dekováním již během srpna, kdy se začíná tvořit podsada zimní srsti. Nejprve dekuji lehkou bavlněnou dekou a postupně přidávám. Deka, která má v zimě nahradit srst by měla mít tloušťku až 5 cm. Druhů dek je nespočetně množství. Od výběhových až po odpocovací lehké fleecové deky. Minimálně by měl mít ale dekovaný kůň dvě deky. Teplou nepromokavou do výběhu a lehčí do stáje. Srst před zadekováním musí být suchá. Jedinou výjimkou jsou právě odpocovací deky, které jsou k tomuto účelu určené.

Po "dekovací sezoně" je na místě všechny deky vyprat, výběhové nově naimpregnovat.

Kopyta v zimě

Nejenže se v zimě tvoří na koňských kopytech bolestivé a nebezpečné zmrazky - zejména u okovaných koní, ale kopyta trpí i mrazem. Je proto dobré chránit je tukem na kopyta (pokud mají sklony k praskání) a zledovatělá místa na pastvině sypat pískem, pilinami nebo hnojem.

Zdravý kůň je schopný pobývat venku i v opravdu krutých mrazech (až -40 °C). Je nutné ale dodržovat při tom určité podmínky. Udržovat ho v suchu, chránit před větrem přístřeškem, poskytnout mu dostatek energie a na nízké teploty ho postupně navykat.

Solárium pro koně

15. prosince 2009 v 13:43 | Nikča |  Tělo koně
V zimním období se koně setkávají s teplem či slunečními paprsky jen velmi zřídka. Proto je vhodné využívat solární záření, které významně podporuje tvorbu vitaminu D a působí tak blahodárně na tvorbu červených krvinek, zlepšuje plodnost, uvolňuje svalstvo, zlepšuje hojení i imunitu a regenerační schopnost.
Solárium pro koně

Blátivé radovánky

15. prosince 2009 v 13:42 | Nikča |  čištění

Bláto jako radost

Nemusíme být specializovanými etology, abychom pochopili, že válení se v blátě přináší koni uspokojení, jak duševní tak tělesné. V divočině se koně válí pro praktické účely. Mezi ně patří například vybudování izolační vrstvy, kterou si na těle vytvoří, aby odolávali nepřízním počasí. V teplejších měsících je nános bláta účinným repelentem (minimalizuje pro hmyz vábivý pach koně, znesnadňuje přístup) i chladivým zábalem.

Při válení si kůň uvolňuje ztuhlé hřbetní svalstvo, protahuje si páteř a snadno se podrbe na těžko dostupných místech.

Ne nadarmo se říká, že kůň má takovou cenu, kolikrát se převalí ze strany na stranu.

Bláto jako nemoc

Pokud se koně vyskytují ve vlhku a blátě dlouhodobě, značně se zvyšuje riziko onemocnění končetin.

Podlomy
Jednou z hlavních hrozeb je podlom neboli odborně dermatofilóza - nemoc způsobená bakterií Dermatophilus congolensis. Hlavním příznakem jsou chomáčky zcuchané srsti, pod kterými jsou strupy, překrývající hnisavá místa. Celá strupovitá oblast může být bolestivá.

Vyskytuje se u koní, kteří jsou dlouhodobě vystavení vlhku a blátu. Bláto postupně narušuje ochranné bariéry srsti. Půdní bakterie i plísně pak snadno pronikají pod kůži.

Dermatofilóza po nějaké době odezní sama, ale humánnějším řešením je namočit strupy šamponem s jódem, případně rozmočit slabým dezinfekčním roztokem. Dezinfekci poté pečlivě opláchnout a postižená místa mazat krémem s obsahem léčivých bylin (heřmánek, měsíček, jitrocel, pomáhá také Tea tree oil). Proceduru je nutné opakovat několik dní, dokud hnisavá místa nezmizí.

Nemoc se může opakovaně vracet, proto je lepší zajistit koni suché prostředí, nebo omezit jeho pobyt na vlhku a pravidelně ho čistit.

Nemoci kopyt
Problémy s kopyty se mohou vyvinout u každého koně různé. Záleží na složení bláta a fyzických předpokladech jedince (kvalita rohoviny).
Koni nejméně vyhovuje, když je jeho kopyto vystaveno celý den hlubokému blátu a na noc stojí na suché podestýlce, která kopyto vysuší. Rohovina ztrácí při častých střídáních sucha a vlhka pružnost. Kopyta jsou náchylná k praskání. S tím souvisí zvýšená citlivost na bakteriální onemocnění a vznik kopytních abscesů.

Jedním ze známých bakteriálních onemocnění kopyt je hniloba rohového střelu. Za hnilobu mohou anaerobní bakterie Fusobacterium necrosporus, které se vyskytují v koňském trusu. Vlhké, blátivé prostředí spolu se zbytky trusu vytváří vhodné podmínky pro množení bakterií. Prevencí je pravidelná peče o kopyta (každodenní vybírání z kopyt, podkovářská péče).

Každá mince má dvě strany, bláto může nohám škodit ale stejně tak i prospívat. Při správném odchovu, kdy je koni věnovaná patřičná péče a má dostatek prostoru, kde se může i při vlhkých dnech pohybovat po sušších místech, je dokázán ochranný účinek blátivé vrstvy. Jak již bylo zmíněno výše, bláto vytváří izolační vrstvu, která může být oporou chodidla, především patek.

Achhhjhoooooooo!!!

15. prosince 2009 v 13:39 | Nikča
Ahojik všichni tak sem po dlouhé době zase tu,pořád nám nejde net a už mně to jko štve pač ci dát něco na blog a nemůžu.Moc se omliuvám mým SB a doufám,že to tu beze mně ete chvilku vydržíte moc mně to mrzí!! :(

Omluva!!!!!

7. prosince 2009 v 11:33 | Nikča
Ahojik,všem se vám hrozně moc omlouvam,že sem tady tewd dlouho nebyla,ale z neznámého důvodu nám doma nejde internet.Ted píšu z učebny ve škole.Doufám,že nám co nejdřív pude.Až nám pude,tak sem na blog hned přidám nějaké nové články atd..Klidně dál piště co by se vám na mém blogu líbilo.Moc se omlouvám mým SB,ale obíhat bubu,až nám ten net pude.Moc ěkuju že to chápete papa :)