Videa o partnershipu tady
Videa o drezuře tady


Přeprava koně II.

17. října 2009 v 13:03 | Nikča |  koupě koně
Všeobecné zásady pro úspěšné naložení koně
- praktické pomůcky a vybavení
Stejně, jako by měla předcházet určitá příprava samotnému naložení koně, přistoupím i já k tomuto tématu poněkud obšírněji. Myslím si, že by bylo vhodné, objasnit si několik důležitých zásad, které budou platit univerzálně pro všechny koně bez ohledu na pohlaví, plemeno nebo stáří apod. Stejně tak je zpočátku lhostejné, jestli nakládáte koně zkušeného nebo začátečníka, jestli používáte kamion nebo koňovlek, jestli jde kůň po rampě nebo do schodu atd.
Nejdříve se chci zabývat často opomíjenou zásadou: Co nejvíce ulehčit nastoupení koni a usnadnit nakládání člověku při zachování maximální bezpečnosti obou.

obr. 1
Co uděláme, když se rampa po sklopení kýve, např. proto, že je pod ní kámen a kůň na ni odmítá vstoupit? Někdy opravdu stačí pouze kámen odkopnout nebo rampu správně podložit! To je jeden z nejtypičtějších příkladů, jak nastoupení zjednodušit koni. Dalšími příklady mohou být: odstranění nebo alespoň otevření středové přepážky, nakládání z mírného svahu = zmírnění sklonu rampy, využití závislosti na druhém koni (problémový kůň snadněji nastoupí za již dříve naloženým jiným, zkušeným) atd. Na obr. 1 je vidět přepravník připravený pro nastoupení koně. Všimněte si zadní plachty, hozené až na střechu, čímž došlo k dalšímu optickému zvětšení vstupního otvoru. Někdy se stává, že kůň je ochotný do vozíku nastoupit, ale když se dostane hlavou k této plachtě, která není zcela vyhrnutá, zastaví se, protože ji má v úrovni očí. Pro koně to může znamenat, že má před sebou např. zeď a nebude chtít pokračovat. Jediným a nejsnadnějším řešením je plachtu vyhrnout, třeba až na střechu. V tomto případě ovšem pozor na vítr, který by mohl v tom nejnevhodnějším okamžiku plachtu sfouknout a koně tím zbytečně poplašit. Pokud plachta nejde více vyhrnout, případně kůň neustále zvedá hlavu výš a výš, je nutné udělat dvě věci. Jednak koně zklidnit, protože vztyčená hlava je znakem určité nervozity a vzrušení a současně koně naučit podvolením se tlaku snížit hlavu. Podrobně se těmto technikám chci věnovat v následujících článcích, zaměřených přímo na jednotlivé specifické problémy.
Například v případě, kdy kůň uhýbá zadkem, člověk si může pomoci tím, že přepravník přistaví jednou stranou ke zdi nebo na tuto stranu napne lano, ze kterého má kůň respekt (obr. 2).

obr. 2
Účinnou pomůckou pro člověka nakládajícího problémovějšího koně je správná ohlávka, kvalitní vodítko a případně i "prodloužená ruka" ve formě osvědčené "mrkvové hůlky" nebo jiného bičíku podobných vlastností. Pro okamžité naložení problémového koně, ale i pro výuku nakládání se velmi dobře osvědčují desetimetrová nakládací lana.

obr. 3
Otázku výhody provazové ohlávky oproti štajgru jsem "nadhodil" již v minulém příspěvku. Považuji ji však za tak důležitou, že se k ní ještě jednou (a zřejmě ne naposledy) vrátím. Pro práci s koněm ze země upřednostňuji provazovou ohlávku klasického typu (obr. 3) nebo se stahovacím nánosníkem (obr. 4). Tato verze je tím, že se neotáčí kolem nosu velmi vhodná i pro ovládání koně ze sedla. Pokud vycházím z vlastní zkušenosti, žádný štajgr, žádná uzdečka vám neposlouží lépe než dobrá provazová ohlávka! Splňuje totiž v praxi další obecnou zásadu pro nakládání, která zní: usnadnit a zpříjemnit koni vše, co dělá správně a zkomplikovat a znepříjemnit mu to, co dělat nemá. Ohlávka v tomto případě znesnadňuje couvání a pohyb (hlavy) do boku a naopak její akupresurní účinek pomáhá koni zcela zřetelně a srozumitelně následovat tlak. Klasická nylonová nebo kožená ohlávka je široká, často polstrovaná a proto je vhodná co by stájová, ale rozhodně ne na praktickou práci. Štajgr a uzdečka jsou vhodné pouze k tomu, aby vás funkcionáři na oficiálních akcích neplísnili za to, že kůň nemá "nic v hubě". (Když jsem se o tomto nepochopitelném předpisu ČJF dozvěděl, zprvu jsem myslel, že je to špatný vtip. Bohužel není! Škoda, že někteří činitelé svými názory zakrněli na úrovni výcviku a výchovy koní předválečné armády!). Každý, kdo již s "provazovkou" pracoval mi dá jistě za pravdu, že právě tato ohlávka zaručuje maximální bezpečnost při manipulaci s koněm ze země a je nenahraditelná v případě, že se vám kůň splaší, začne se stavět na zadní apod. Tyto situace se na závodech, kde je soustředěno mnoho koní na malém prostoru opravdu stávají a zajištění bezpečnosti je samozřejmě na místě. Nechápu však, proč nelze svého koně vodit na provazové ohlávce, jestliže vím, že s její pomocí mám koně stoprocentně pod kontrolou?!

obr. 4
Jako kvalitní vodítko se mi osvědčuje tzv. parelliho krátké (délka necelé 4 metry) vodítko (obr. 5) vyrobené z lana pro lodní sporty. Má ideální elastičnost, velmi dobře se drží v ruce (kulatý průřez 16-18 mm), jeho délka umožňuje včas reagovat na případné couvání nebo útěk. Je dostatečně dlouhé i pro případ, že bych jeho druhý volný konec musel operativně použít k zesílení pobídky. Díky kulatému tvaru a hladkému povrchu vodítko samo lehce sklouzne a nezraní koně v případě, že by se do něho zamotal. Totéž se bohužel nedá říct o jiných běžných pomůckách (nylonová plochá vodítka apod.).
Nenahraditelnou službu při výuce nakládání nebo při naložení samotném poskytuje "bič" (hůlka, klacík, bičík...), který samozřejmě nesmí sloužit k bití koně, ale velmi dobře slouží k několika jiným účelům: co by již dříve zmíněná "prodloužená ruka" zprostředkuje usměrnění potřebné pobídky na místo, kam bychom jen tak nedosáhli. Umožňuje dát tuto pobídku nejenom na správném místě, ale hlavně ve správný okamžik! S pomocí bičíku můžeme v případě nedostatečného respektu pobídku zesilovat. Na druhé straně však v případě, že nám kůň "vyhoví" (tzn. udělá správně a včas vše k čemu byl vybízen), "prodloužená ruka" se změní v odměnu ve formě hlazení a drbání (provádí se citlivě v místech, kam směřovala původní pobídka).

obr. 5
K těmto účelům se opět velmi dobře hodí tzv. mrkvová hůlka "made by" Parelli. Naše obchody s jezdeckými potřebami již nabízí novou řadu těchto bičů. Jsou tuzemské výroby, při jejich vývoji se podařilo odstranit některé dřívější nedostatky a nabídka obsahuje nejenom klasickou velikost, ale i odlehčenou verzi pro ženy a děti a dokonce i "minihůlečky" pro jízdu a ovládání koně bez uzdy a ohlávky.
Při nakládání můžete použít jakýkoliv jiný bič nebo i klacek, pokud vám bude vyhovovat. Důležité je, aby kůň správně pochopil, co mu touto pomůckou naznačujete. Osobně používám amatérsky vyrobené hůlky podobné mrkvovce. (obr. 6) Jejich základem je laminátová tyčka od ohradníku, na kterou je nasazeno držátko z dříve zlomeného sportovního bičíku. Na druhém konci je kožené poutko, do kterého se navléká tenký prodlužující provázek. Celý bič je omotaný červenou páskou (ale na barvě opravdu vůbec nezáleží). Sám s maximální nadsázkou říkám, že červený je proto, aby na něm nebyla vidět krev… .

obr. 6
Bič (hůlka nebo klacík) by měl splňovat jednu důležitou vlastnost. Musí být přiměřeně ohebný, ale ne zase příliš pružný. Např. klasický jezdecký bičík nebo drezurní tušírka jsou příliš tenké a poddajné. Naším cílem je, zejména při výuce nastupování, abychom pobídky bičem postupně odstranili a kůň reagoval pouze na náznaky těchto pobídek. Pokud chceme pobídku jen naznačit, bič zastavíme několik centimetrů od koně. V tomto případě by bylo velkou chybou, kdyby bič zapružil a koníka pleskl. Také k odtlačení koně od sebe je vhodnější pevná, minimálně ohebná mrkvová hůlka.
Nakládací lana jsou další velmi důležitou pomůckou zejména pro bezproblémové okamžité naložení méně ochotného koně. Jsou podobně jako vodítko vyrobena z materiálu pro lodní sporty, mají stejné optimální vlastnosti, jsou pevná, člověku se dobře drží, nevytvoří uzel a koně nejenom neříznou jako lonžovací popruh, ale ani jej nespálí. Nezanedbatelné procento koní, zvyklých na elektrický ohradník, má z těchto lan pozitivní respekt, takže častokrát stačí udělat jen jakousi uličku a kůň nastoupí bez sebemenšího kontaktu. Na obr. 7 můžete vidět, že všechny konce lan jsou opatřeny dvěma druhy karabin. Běžná (hasičská) karabina slouží k rychlému připnutí lana k vozíku, druhá karabina se šroubovou pojistkou se používá místo první v případě, kdyby hrozilo její roztažení.

obr. 7
K výše uvedeným pomůckám musím poznamenat další univerzální zásadu: všechny pomůcky jsou k ničemu, pokud je neumíte správně používat! To platí obecně i o výcvikových metodách a zde popisovaných principech. Takže se může klidně stát, že neznalý člověk pokazí víc, než kdyby nedělal nic. Netvrdím, že tyto články udělají ze všech čtenářů odborníky na nakládání problémových koní. Uspokojením pro mne bude to, že se z lidí "neznalých" stanou lidé "poučení", kteří nad problémem svého miláčka začnou přemýšlet "po koňsku" a třeba se jim i podaří tento problém odstranit.
Jednou z dalších a neméně důležitých zásad je schopnost podívat se na daný problém očima koně, vžít se do jeho myšlení! Já jako člověk, tvor obdařený abstraktním myšlením vím, že ta barevná houpající se krabice je jen kamion (popř. koňovlek). Nehrozí mi v něm žádné nebezpečí, naopak, když do něj vlezu, nebudu se muset trmácet mnoho kilometrů po svých. Jenže kůň to takto samozřejmě nechápe. Zamysleme se tedy nad tím, jak tuto situaci vyhodnotí on? Kůň je klaustrofobní zvíře, od přírody naprogramované tak, že většinu pro něj nebezpečných situací (např. útok predátora) vyřeší rychlým útěkem. Nakonec celý nervově - pohybový aparát jeho těla je uzpůsoben tomuto obrannému účelu. Tvrdí se, že zvířata (a tedy i koně) nejsou schopni již výše zmíněného abstraktního myšlení, přesto však jistou inteligenci vykazují a kde se jí nedostává, nahrazuje ji intuice a pud sebezáchovy. A tak našemu "miláčkovi", bránícímu se vstoupit do "tmavé krabice" se buďto nezdá ten tmavý omezený prostor, anebo je také možné, že mu pouze dochází, že pokud tam vleze, nebude již mít možnost použít svoji nejpřirozenější obranu, kterou je právě útěk. Proto s nastoupením váhá. Řešením je potom vytvoření takového vzájemného vztahu, kdy kůň důvěřivě vkročí všude tam, kam ho "jeho pán" pošle nebo navede.

Pokud se týče další obecné zásady, je možné, že se mnou mnozí odborníci na přirozenou komunikaci nebudou souhlasit, osobně však zastávám názor, že ve fázi výuky nakládání nezáleží na tom, jakým způsobem kůň nastoupí. Tato zásada je velmi důležitá zejména v případě, kdy se kůň přepravníku bojí. Jestliže vím, že je schopen (třeba i s problémy) do vozíku následovat člověka, na kterého je zvyklý a má k němu důvěru, považuji za vhodné tohoto využít. Naopak by mohlo být velkou chybou dotyčného bázlivého koně nutit do vleku vstoupit samotného tzv. vysláním (dle metody P. Parelliho - obr. 1). Jsou známy případy, kdy kůň, který se s touto metodou nikdy nesetkal, po neúspěšném pokusu o naložení nějakou dobu odmítal vstoupit do přepravníku i za svým majitelem, přestože to dříve zvládal. Toto uvádím jako neochvějný zastánce metod přirozené komunikace, nesvázaný však jakýmkoliv dogmatem a otevřený i dalším přístupům, pokud usoudím, že by mně i koni mohly být ku prospěchu. Stejně tak podle mého soudu není prohřeškem, pokud si v počáteční fázi pomůžete již zmíněným přistavením vleku ke stěně apod.
Narazili jsme na problematiku bojácného koně (kůň, který se rampy, plachty nebo celého vleku opravdu bojí). Následující zásada bude vyžadovat jistou míru zkušenosti a schopnosti přemýšlet nad svým koněm. Jestliže totiž stojíte se "zašprajcovaným" koníkem před vlekem, bude podstatné rozpoznat, jaké jsou důvody toho, že nechce nastoupit:
a - bojí se,
b - nerozumí co se po něm chce, nebo
c - nechce se mu (utahuje si z vás).
Odhadnout jednu ze tří možností sice není jednoduché, je to však důležité pro další manipulaci s koněm. Asi tušíte, že jiný přístup bude nutné zvolit u bojácného koně a jiný u "vyčůraného" (omlouvám se estétům). Jak prakticky pracovat s jednotlivými variantami budu popisovat v dalších pasážích, byl bych však moc rád, kdybyste již nyní byli ochotni nad těmito odlišnostmi přemýšlet.
Pro nácvik, ale i pro samotné naložení je vhodné si vyhradit dostatek prostoru, ale zejména času. Chápu, že mnohdy to není možné, ale jindy zase běžně zahlédnete jedince (nebo lépe kolektivy), jak se snaží naložit vzpouzejícího se koně např. mezi zaparkovanými auty nebo na pididvorku vedle hromady harampádí apod. Přitom stačí kousek popojet a zkusit naložení v bezpečnějším prostředí. Vycházíme-li z toho, že bychom nejraději naložili koně v klidu, předpokládá to, že i my sami musíme zůstat co nejklidnější. Ale v okamžiku, kdy kůň prosedne kapotu nejbližšího auta nebo si roztrhne nohu o nějaký trčící drát, by zůstal v klidu asi jen ten nejcyničtější stoik.
Opravdu se také vyplatí rezervovat si na naložení dostatek času. Mnozí mi znovu dáte za pravdu, že když si řeknete "jo, není problém, za pět minut bude naložený", stane se, že naložení potom trvá dvě hodiny. A naopak, když si na naložení vyhradíte ony dvě hodiny, kůň je naložený za pět minut. Někdy může fungovat obyčejný zákon schválnosti, ale spíš se bude opět jednat o náš celkový psychický stav, na který kůň reaguje. Jednoduše řečeno, když půjdu nakládat koně ve stresu z časové tísně, nervozita se přenese na koně a ten může začít "stávkovat" a naopak.
Časově náročná se může jevit i další zásada - nakládání trénovat průběžně a nenechávat to až těsně před odjezdem. Mnoho chovatelů tento problém vůbec neřeší a razí teorii, "však až to bude nutné, tak ho tam nějak dostaneme!". Bohužel, to zmiňované "nějak" bývá potom často provázeno násilím, nespravedlnostmi a velkým bezpečnostním rizikem. Pokud jsme si na začátku stanovili cíl naložit koně v klidu a bezpečně, nezbude nám, než nějaký ten čas na nácvik obětovat. A nejen na nácvik, ale i na obnovu této znalosti a opakování. Může se stát, že koník, který delší dobu necestoval, bude potřebovat znovu nakládání oživit.
Jak důležitá je práce a příprava ze země, jsem nastínil již v minulých příspěvcích. Pro naše potřeby bude podstatné, aby se kůň ještě před tím, než se začne nakládat, naučil jak správně reagovat na pobídky, které mu při nastupování budeme dávat. Prací ze země navíc získáváme pozitivní vztah se svým koněm a respekt, kterého využijeme ve vypjaté situaci při nakládání. Pro nácvik a přípravu ze země lze použít cokoliv a lze je provozovat kdekoliv, tak, jak jsem popisoval v dřívějších příspěvcích (překonání potůčku, použití plachet a igelitů, nástup do kontejneru, průchod zúženým prostorem...).
Další obecné zásady budou úzce souviset přímo s osobou člověka, který s koněm manipuluje. Chápu, že pouhým přečtením těchto řádek se z nikoho nestane nějaký "zaříkávač", ale pouhé zamyšlení nad tím co dělám a jak to dělám může v tomto případě velmi pomoci. Cílem mých článků je, aby byl člověk nad sebou a svým koněm schopen přemýšlet.
Při výuce i nakládání samotném je dobré zachovat maximální vnitřní klid. Většina koní je schopna a ochotna akceptovat z jejich pohledu nepřirozené úkoly, pokud pobídky a celková manipulace s nimi probíhá bez emocí. V okamžiku, kdy se situace psychicky vyhrotí, koně přestávají spolupracovat a začínají záležitost řešit pro ně přirozenou reakcí na stresové okolnosti - vzpínáním, kopáním, couváním apod. Upozorňuji však na opačný extrém, kdy se může stát, že v zájmu toho, abychom my i kůň zůstali v klidu, zvíře vyhodnotí náš "klid" a pasivitu jako slabinu a okamžitě toho využije v náš neprospěch. Kde je tedy ta ideální míra? Lze ji získat za pomoci další zásady: pracovat s koněm na principu maximální důslednosti, ale současně i objektivní spravedlnosti! Myslím, že většina z vás chápe význam tohoto principu a protože se s ním budeme pravidelně setkávat později při řešení praktických problémů, bude ještě mnoho možností na jeho detailnější rozebrání.
Velmi také záleží na tom, aby člověk, manipulující s koněm, dokázal rozdělit velký obecný úkol "naložit koně do vozíku" na mnoho malých, drobných dílčích "podúkolů". Odměna musí následovat okamžitě po sebemenším náznaku koně, že je ochoten vyhovět a daný podúkol splnit. Zní to jednoduše, ale sami se mnohokrát v praxi přistihnete, když euforie z toho, že kůň udělal co jste chtěli, zastíní prvotní odhodlání být spravedliví. Snažíte se pokračovat v pobídkách, aniž byste zvířeti naznačili, že něco dělá dobře. Tím přerušíte jeho zpětnou vazbu, kterou si ověřuje, co se vlastně po něm chce a jestli to dělá správně. Místo optimálního postupu: pobídka (tlak) - vyhovění koně (pohyb vpřed) - odměna (přerušení tlaku), nastává nesprávná a nespravedlivá varianta: pobídka - vyhovění - namísto odměny ještě silnější pobídka, která může být chápána jako trest.
Na závěr této části chci jen telegraficky uvést několik praktických zásad, vztahujících se přímo k samotnému procesu nakládání. Berte je, prosím, jako taková doporučení, která by mohla vašim koním tento úkol též usnadnit.

Pokud máte ve svém dosahu zkušenější osobu schopnou pomoci, neváhejte ji přizvat. Pozor však na nepříjemné situace popsané v této souvislosti ve Fauně č. 8/2005.
Výuku a samotné nakládání osobně provádím nejraději s "holým" koněm. Tzn. bez dek, chráničů apod. Deka mi neumožňuje dát pobídku tam, kde bych v tom okamžiku potřeboval, s koněm během nakládání i fyzicky pracuji, takže se může zbytečně zpotit. Přepravní chrániče nohou koně pouze ruší a je téměř vyloučeno, aby s nimi popoběhl. Při větším pohybu padají atd.
Během výuky samotného nakládání a převozu nepoužívám sedativa ani jiné zklidňující prostředky, pokud to není v zájmu bezpečnosti. Osvědčuje se mi koně zklidnit přirozeným způsobem. Kůň na pobídky reaguje okamžitě, přirozeně, během transportu neusíná, nepadá apod.
Problémové koně nakládejte až těsně před odjezdem a skládejte první hned po příjezdu. Jestliže například odjíždíte na závody, naložte nejprve všechny věci, potom zkušené koně a ty, kteří nesnáší pobyt v přepravníku až nakonec, aby se jejich čas strávený uvnitř zkrátil na minimum.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | Web | 17. října 2009 v 13:09 | Reagovat

super :D:D

2 Karmen sbíí Karmen sbíí | Web | 17. října 2009 v 13:53 | Reagovat

Ahojky,tak už začalo SOND :-) Tak si můžeš začít shánět hlásky

3 Inulík a Wendulík Inulík a Wendulík | Web | 17. října 2009 v 15:32 | Reagovat

Nechceš být moje SB ?

4 Mája Mája | Web | 17. října 2009 v 16:22 | Reagovat

to si mi ani nemusela psát už sem ti ho dala:D:D

5 Inulík a Wendulík - SB Inulík a Wendulík - SB | Web | 17. října 2009 v 18:07 | Reagovat

oki co na diplomek?

6 Najki Najki | E-mail | Web | 17. října 2009 v 20:20 | Reagovat

tyjo docela dlouhý článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama