Videa o partnershipu tady
Videa o drezuře tady


Western

12. srpna 2009 v 18:23 | Nikča |  konské disciplíny

Trochu historie

Když v 16. století přišli conquistadoři se svými stády dobytka a koňmi do Ameriky, přivezli s sebou i svou techniku práce s hovězím dobytkem za pomoci koní, která se velmi rychle rozšířila zejména v Mexiku a na jihozápadě dnešních Spojených států.
Mexičtí a kalifornští vaqueros vyvinuli speciální jezdecký styl, při němž jezdec na koně téměř nemusí dbát. Koně tehdy sloužili koneckonců jen k tomu, aby na nich mohli honci kontrolovat stáda dobytka. Koně sice museli umět poslouchat jen několik málo příkazů, zato ale museli být schopní na místě okamžitě zareagovat. Texasané tento jezdecký styl později dále rozvinuli.
*

Cow sense

Díky těmto speciálním požadavkům se vyvinulo plemeno inteligentních, poslušných a obratných koní, kteří byli kromě toho i velmi rychlí a vytrvalí a byli také schopni pracovat samostatně. Museli mít především takzvaný "cow sense", což znamená, že museli dokázat oddělit kus dobytka od stáda anebo izolované zvíře naopak zpět do stáda vehnat.
*

Westernové ježdění dnes

Westernové ježdění, které se praktikuje v dnešní době, nemá s tehdejším účelovým ježděním už pranic společného. Přesto jsou základní principy tohoto jezdeckého stylu platné dodnes. Záleží především na tom, aby jezdec při jízdě na koně působil co možná nejméně a aby ho neomezoval při rozvíjení jeho přirozeného elánu.
Při westernovém ježdění se rozlišují dva jezdeceké styly: kalifornský, který se trochu více podobá klasickému anglickému stylu, a texaský, kerý je pohodlnější při delší jízdě a který se osvědčil zejména ve velmi nerovném terénu.
*

Při jízdě v texaském stylu se jezdec opírá do třmenů silněji než při kalifornském stylu. To má velkou výhodu především v nerovném terénu a při častých změnách chodů.
*

Jak vypadá typický westernový kůň?

Idelání westernový kůň není příliš velký (má asi 1,55 metru v kohoutku), má mohutnou záď, dobře vyvinutý hrudník a dlouhý krk. Je to obratný kůň, který dokáže bleskově reagovat, je velmi povolný a má pohodlné chody a vyrovnaný charakter. Musí být také interligentní, aby rychle porozuměl příkazům, které mu jezdec udílí, rachle na ně reagoval a vykonal je.
Plemena, která se nejčastěji používají k westernovému ježdění, jsou quarter horse, paint horse (to je vlastně strakatý quarter) a appaloosa. Na westernové ježdění mohou být ale vycvičena i mnohá další plemena koní a poníků.
*

Správný chov

Předpokladem pro úspěšný výcvik koně je, že je chován v takových podmínkách a takovým způsobem, které odpovídají jeho druhu. Kůň by měl být držen po celý rok buď na pastvišti, nebo v otevřeném stání, aby mohl uspokojit svou přirozenou potřebu pohybu. Tak se nemusí napřed vždycky odreagovávat, než s ním člověk začne pracovat. Kontakt s ostatními koňmi je důležitý pro jeho duševní rovnováhu. A samozřejmě se mu také člověk musí postarat o dostatek rozptýlení, dobrou stravu a zdravotní péči. Pak je kůň ochotný spolupracovat.
*

Výstroj westernového koně

Uzdění
Jak uzdy, tak i kandáre jsou vybaveny tyčkami rozličných délek, takzvanými "stromy". Ve druhém roce výcviku se kůň jezdí s bosalem, což je uzdění bez udítka s pákovým účinkem. Jezdec dává koni vždy jen docela krátké pomůcky otěží a jinak jezdí s dlouhými otěžemi.
Sedlo a sedlová pokrývka
Westernové sedlo je hluboké, pohodlné a především těžké! Protože je ale tak veliké, rozdělí se jeho váha rovnoměrně po celém hřbetě koně. Sedlová pokrývka, zvaná také "pad", je velmi tlustá (několik centimetrů) a chrání koni zároveň hřbet.
Třmeny
Dlouhé třmeny jsou drženy takzvanými "fenders" (to jsou široké pruhy kůže, sloužící jako třmenové řemeny). Při texaském stylu westernového ježdění se lýtka jezdce nedotýkají koňského těla a jsou vystrčena dopředu. Dotknou se koně jedině tehdy, když jezdec dá pomůcku stehny. Tím se liší od běžného jezdeckého stylu.
*

Kovbojové drželi otěže vždycky v levé ruce, aby mohli pravou rukou vrhat laso. Pokud nepotřebujete laso, můžete držet otěže buď v jedné, nebo ve druhé ruce.
*
Nejdůležitější soutěže pro westernové jezdce
Pleasure
Při předvádění westernového koně v základních chodech walk (krok), jog (klus) a lope (cval) se posuzuje uvolněnost, rovnováha, korektní držení těla a disciplína.
Trail
Zkouška obratnosti s překážkami, které se mohou vyskytovat v terénu (brána, most, houpačka, tyče do L, plachty apod.).
Reining
Westernová drezura s plynulými přechody v cvalu (lead changes), rychlými "piruetami" (spins), parádami ze cvalu do zastavení (sliding stops), obraty kolem zádě (rollbacks) a couváním ( back up).
Western riding
Zkouška obratnosti, při níž se elementy zkoušky pleasure kombinují s různým manévry, které je nutno zajet bezchybně a velmi přesně.
Cutting
"Odříznutí", vyčlenění a oddělení jednoho zvířete ze stáda.
Working cowhorse
Prvky reiningu, používané při honu dobytka.
Barrel race
Jízda na čas kolem tří barelů, sestavených do trojúhelníkového tvaru.
Pole bending
Slalom na čas kolem tyčí, postavených v přímé linii za sebou.
*
*
Westernový kůň ve službách kovbojů.
*
Kůň jako partner
*
Westernové ježdění má svůj původ v práci kovbojů. Uplatňuje se v nejkrásnější jízdárně světa, kterou příroda bezesporu je. Kůň by tu měl pracovat nejen samostatně a ochotně, ale musí mít ještě celou řadu jiných potřebných vlastností.
*
Kovboj a jeho kůň musí tvořit dobře sehraný tým, ve kterém se může jeden na druhého bezvýhradně spolehnout. To je opravdu mimořádně důležité v nouzových situacích.
*

Výcvik - základem je instinkt

Kůň ve službách kovboje musí pracovat. Zná svůj "job" a svědomitě ho provádí. Významnou roli hraje nejen výcvik, nýbrž také instinkt, takzvaný "cow sense" (cit pro krávy). Nejprve dostane zvíře základní výcvik jako každý jiný kůň. Teprve potom se krok za krokem seznamuje se svou budoucí prací, a to v doprovodu zkušeného koně. Po staletí je výcvik založen na stejném principu - koně sice musejí umět poslechnout pouze několik málo příkazů, zato však musejí být schopni správně zareagovat na určité situace. Nenacvičuje se však zároveň žádný pohyb jeho těla nebo nohou. Při westernovém ježdění jde především o to, aby se kůň naučil využívat svých schopností instinktivně, kdykoli je to potřeba. Příležitost musí sám vypozorovat a stále se přitom pohybovat tak, aby měl své stádo krav pod kontrolou. Učební metoda se zakládá na poznatku, že člověk může koně naučit jen to, co by se při úplné volnosti naučil sám. Výsledek je překvapující. Kovbojský kůň koná všechny pohyby, které jsou potřebné k ohlídání a řízení stáda, zcela přirozeným způsobem - podle potřeby mění krok a cval, zrychluje, snižuje tempo, zastavuje, obrací a nikdy při tom své stádo krav nespouští z očí.
*

Vzájemný respekt

Kovbojský kůň prokazuje svému majiteli neocenitelné služby, podle toho se s ním také zachází a zároveň je podle toho také odměňován. Dostává dostatečné množství krmiva, má prostorný box (nebo ještě lépe tráví celý rok na pastvišti či v otevřeném stání) a po namáhavém pracovním dni si vždy může den nebo dva odpočinout.
Kůň zato musí svého jezdce respektovat a poslouchat. Nesmí například jen čistě z radosti vyskakovat nebo si podle své vůle zacválat. Samostatnost je vítána, ale jen když se omezuje na práci. Například kůň, který odmítá opustit své čtyřnohé přátele, není k potřebě.
*
Kovbojský kůň si časem sám vypěstuje obratnost, kterou k výkonu své práce potřebuje. Ustoupit stranou, obrátit na nejmenší ploše, zvládat obtížný terén ... k tomu, aby kůň dosáhl požadovaných cílů, využije celý svůj přirozený talent.
*

V čem je rozdíl?

Kovbojové nasedají na koně, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Zdá se, že problémy, jako nasednout, rozjet se, projet někudy nebo být nervózní vůbec neznají, a také o tom ani nepřemýšlejí. Jezdec a kůň jsou dokonalý tým. Tajemství tkví v jejich profesionalitě. Kovbojové jsou zkrátka neporazitelní drezurní jezdci. Kůň ve službách kovboje udivuje svou spolehlivostí a svým "cow sense". Tyto vlastnosti má sice v sobě každý kůň, ale jen westernový jezdec je umí stále podporovat a prohlubovat - svými věcnými znalostmi a správným zacházením s koněm, které se opírá o znalosti psychologie zvířete.
*

Westernový kůň

Westernoví koně musejí být talentovaní, v dokonalé kondici, a aby byli ve svém "povolání" úspěšní, musejí mít také správnou povahu.
*

Westernový kůň nebo kůň pro kovboje?

Základy výcviku kovbojských koní platí i pro westernové koně. Také v tomto případě hraje rozhodující roli partnerství a vzájemná důvěra. Jediný rozdíl je v tom, že westernoví koně nevykonávají denní práci spojenou s pastvou a hlídáním hovězího dobytka, ačkoliv pro to samozřejmě mají potřebné schopnosti. Technika a filozofie jízdy je v obou případech stejná.
*

Bezpečný kůň

Westernový kůň má ke svému jezdci neomezenou důvěru a je za každé situace poslušný, ať již na povely z ruky nebo ze sedla. Nikdy svého mistra nevystaví zbytečnému nebezpečí, nechá se řídit jednou rukou a bez problémů zůstane klidně stát. Vnímá i minimum povelových pomůcek a zvládá tak nejobtížnější situace, aniž by zapomínal na svůj náklad a na svého jezdce. Má jistý krok a umí přesně odhadnout terén. Westernový kůň je velmi samostatný a přesto zcela oddaný svému jezdci. při nákupu koně by se tedy mělo dbát především na dobrou povahu a ochotu podávat požadované výkony. Počítá se s tím, že během jízdy bude jezdec na koně působit jen minimálně. Neměl by omezovat jeho přirozený elán.
*

Podle čeho poznáte dobrého westernového koně?

Jestliže můžete při vedení jednou rukou na dlouhé otěži:
* pokračovat v chodu krokem, zatímco ostatní odcválají,
* vstoupit do cesty traktorům, projet hustě obydlenou vesnicí nebo na pastvě sválat kolem ostatních koní, aniž by to Vašeho koně znervóznilo,
* soustředit se na své úkoly, aniž byste se museli obávat hektické reakce svého koně.
Potom tedy máte dobře vycvičeného westernového koně!
*

Kovbojové vedou své koně na jedné ruce a někdy dokonce vůbec otěže nedrží. Jinak by totiž měli při své práci doslova svázané ruce. Dobře trénovaný kůň se dá při své práci ovládat jen několika povelovými pomůckami. V takovém případě lze mluvit o impulzním ježdění, protože pomůcky používají jen jednou a krátce. Například při chytání telete do lasa jezdec s koně seskočí, jakmile laso nahodí. Kůň se rázem zastaví, aniž by jej k tomu jezdec musel vyzývat a napne laso tím, že o několik kroků ustoupí. Pak laso napíná tak dlouho, dokud jezdec tele nespoutá.
*
Základní vybavení.
*
Westernovým jezdcem se stane jen ten, kdo bezpečně zvládne tento jezdecký styl a navíc má potřebnou mentalitu. Vybavení slouží pouze k uvedení techniky a zásad westernového způsobu jízdy do praxe. Na začátku výcviku je ovšem vybavení poněkud vedlejší věcí.
*

Vybavení jezdce

Základní vybavení, které potřebujete pro westernové ježdění, musí být bezpečné, pohodlné a také odpovídat tradici. Máte sice velký výběr, ale dejte pozor, protože rozhodně neplatí, že co je nejdražší, musí být bezpodmínečně nejlepší!
*

Jak se jezdec obléká

Na svou první lekci westernového ježdění potřebujete jen něco jednoduchého a pohodlného. Určitě Vám stačí kalhoty, které nedřou, a podle počasí tričko, mikina nebo bunda. U obuvi již jsou nutné holinky, protože nízké boty by se mohly zachytit ve třmenech. Jistě však víte, že se při westernovém ježdění dodržují určité tradice, které mají své opodstatnění. Westernový jezdec nosí většinou modré džínsy (jsou však možné i jiné barvy), které jsou tak dlouhé, že sahají až po kotníky. K tomu patří pár westernových holinek, tričko, široký pásek, kovbojský klobouk - a již jsme kompletně vybaveni. Počítejte s tím, že všechno dohromady Vás to bude stát asi několik tisíc korun, záleží na provedení a značce.
*

*

Kožené chrániče nohou (chaps)

Pokud se Vám nechce džínsy stále prát (westernový jezdec nosí vždy čisté oblečení!), a chcete-li se vyhnout tomu, že se brzy obnosí (jde to velmi rychle!), potom se možná rozhodnete pro kožené chrániče nohou. Můžete si vybrat buď pracovní chaps, které sahají jen pod kolena, nebo dlouhé, které dosahují až na zem, takže chrání holeně, když jste v sedle.
*

Sedlo

Tradice westernového ježdění je velmi dlouhá a podle ní má mít každý westernový jezdec své vlastní sedlo.
Westernová sedla mohou mít různé provedení a také posedlí bývá odlišné. Jedno a totéž provedení se prodává v různých velikostech. Cítíte.li se v nějakém sedle dobře, měli byste si koupit právě tento model, ovšem za předpokladu, že jste se s konečnou platností rozhodli u westernového ježdění zůstat. Jinak byste si museli zvykat na jiné sedlo. Obstarejte si rozhodně univerzální westernové sedlo, neboť v sedle určeném pro speciální disciplíny byste si mohli pokazit svůj sed. Je ideální, podaří-li se Vám sehnat použité sedlo dobré jakosti, protože bude stát asi tolik jako nové sedlo mnohem horší kvality. Cena se v tom případě bude pohybovat mezi 7000 až 10000Kč.
*

Ostruhy

Většina westernových jezdců nosí ostruhy. Počítáte-li se mezi začátečníky, měli byste několik měsíců počkat, než si nějaké obstaráte. Pro jaký model se rozhodnete, to záleží tak trochu na Vašich tělesných proporcích. Máte-li dlouhé nohy, potřebujete ostruhy s dlouhým trnem - chcete-li ovšem koně pobízet i ostruhami. Pokud máte krátké nohy, potřebujete ostruhy s krátkým trnem. Pozor: velikost kolečka nevypovídá nic o tom, jak jsou ostruhy ostré. Jste-li na pochybách, požádejte o radu zkušeného trenéra.
*

Kovbojský klobouk

Při jezdecké lekci si můžete, ale nemusíte, nasadit klobouk. Měli byste ho však od začátku raději nosit co nejčastěji, jinak Vás bude později rušit. Počítejte s tím, že ho budete muset mít při soutěžích a předvádění koní na hlavě.
*

Kovbojský klobouk a kožené chrániče nohou (chaps) se nenosí jen pro ozdobu. Kovbojové dříve bývali celé dny na cestách, a tak je klobouk a kalhoty chránily před nepřízní počasí - před prudkým deštěm, právě tak jako před slunečním úpalem.
*

Vybavení koně

Westernový kůň samozřejmě potřebuje - oproti jiným koním - určité speciální vybavení. Můžete ho však dokonale vybavit, aniž by Vás to stálo příliš mnoho peněz.
*

Stíhlové zauzdění, udidlo, otěže

Když začínáte společně se svým koněm westernové jízdy, měli byste se rozhodnout pro jednoduchou stíhlovou ohlávku (sanfflebit), jejíž udidlo má kroužky tvaru D, takzvané D-stíhlo.
Ohlávka se skládá z lícnic, nátylníku, čelenky a popřípadě také podhrdelníku. Existují také stíhla koncipovaná tak, aby se dala na jedné straně nahoře prostrčit za ucho (tzv. jednoušní stíhlo). Správné westernové otěže jsou rozdělené (split-reins) a dlouhé asi 2,30 m. Nejméně na tři čtvrtiny prací s koněm vystačíte s tímto vybavením. Narazíte-li na nějaké problémy, měli byste si promluvit s profesionálním trenérem, a to ještě předtím, než něco změníte.
*

Sedlová podložka a dečka

Sedlová podložka (polštář) a dečka musejí chránit hřbet koně. Odpérují nárazy, sají pot a zajišťují, aby sedlo koně nedřelo. Vyrábějí se z bavlny, plsti, kůže, gumy nebo umělých materiálů. Střihem odpovídají tvaru sedla nebo jsou obdélníkové. V žádném případě to však nemusejí být nejdražší pomůcky, které trh nabízí. Stačí dobrá tréninková podložka a k ní bavlněná dečka. Sedlová podložka se totiž tak rychle neopotřebuje a navíc se nemusí stále prát.
*

Kamaše

Pracujete-li s koněm na dostihové trati, připněte mu na přední nohy kamaše. Tímto způsobem ho lépe chráníte před zraněním. Existují dokonce anatomicky tvarované kamaše, které koním výborně chrání šlachy. Na zadní nohy se kamaše nasazují koním převážně při skocích nebo vyjížďkách do terénu. Chrání spěnkový kloub zadních nohou, nasazují se stejně jako kamaše na přední končetiny.

Při práci na dostihové trati je vhodné ochránit nohy koně kamašemi.
*
Správně nasedat a sesedat.
*
Nasedání a sesedání - dva rozhodující okamžiky, které jsou někdy pro jezdce kritické a pro jeho koně nijak zvlášť příjemné. Obojí by nemělo být - při správné technice - vůbec žádným problémem.
*

Zleva a zprava

Nacvičte si nasedání zleva i zprava. Vždy se určitě naskytnou situace, při kterých budete muset z koně z pravé strany, přestože je pro Vás nezvyklá. Snažte se vklouznout do sedla pokaždé - s elegancí, rychle a citlivě.
*
1. Zaveďte koně na rovné místo uprostřed cesty, jízdárny neb kolbiště. Přesvědčte se, že nablízku není nic, o co by se mohl kůň zachytit kopytem. Přehoďte mu správně otěže zprava i zleva přes krk.
*
*
2. Ponechte otěže volné, ale udržujte jen zlehka kontakt s koňskou hubou. Levou rukou držíte otěže a chytíte se za hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržíte pokrývky pod sedlem. Zasuňte levou nohu do třmenu a pomozte si při tom podle potřeby pravou rukou.
*
*
3. Pravou rukou se teď chyťte přední rozsochy sedla. Dívejte se dopředu - přímo mezi ušima koně.
*
*
4. K tomu, abyste se dostali do sedla, pokrčte poněkud pravou nohu v koleně a odrazte se. Plynulým švihem přehoďte pravou nohu přes záď koně.
*
*
5. Usaďte se do sedla tak zlehka, jak jen to jde. Pro koně to nesmí být nepříjemné: pomyslete na to, že ucítí na svém hřbetě i nepatrnou mušku! Nyní počkejte nejméně deset sekund, než koně pobídnete do chodu nebo mu dáte jiný povel. Tak se kůň naučí zůstat při nasedání klidně stát a čekat na další povely jezdce.
*
*

Sesedání

Při sesedání postupujete obráceně než při nasedání. Otěžě podržte levou rukou a současně uchopte hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržte pokrývky pod sedlem. Uvolněte pravou nohu ze třmenu. Pravou rukou se pevně přidržte přední rozsochy sedla a přehoďte pravou nohu švihem přes záď koně. Když již stojíte pravou nohou na zemi, vyndejte i levou nohu ze třmenu.
Když sesedáte, ponechte trup vzpřímený a neopírejte se o krk koně - jinak byste mohli zachytit vestou nebo jinou částí oděvu za přední rozsuchu sedla. Dívejte se stále dopředu a stůjte tak, aby byla Vaše ramena rovnoběžně s koněm.
*

Co dělat, když kůň nechce stát?

Nechce-li Váš kůň klidně stát, pečlivě zkontrolujte tyto náležitosti:
Neudělali jste při nasedání neobratný nebo pro koně bolestivý pohyb? Nepřitáhli jste otěže příliš, nebo nenarazili jste omylem špičkou boty koni do břicha? Nemůžete udržet rovnováhu nebo jste náhodou nepadli do sedla jako pytel mouky? Jsou postroje v pořádku a sedí správně? Tyto Vaše chyby mohou koni nasedání mimořádně znepříjemnit.
Čekáte po nasednutí vždy několik sedund, než vyjedete? Jste při jízdě vždy klidní a vyrovnaní? Nervózní jezdec dokáže vystresovat i toho nejlepšího koně.
*

Vedení otěží.

*
Westernový jezdec musí umět držet otěže koně více způsoby. Pro jednotlivé disciplíny musí také vědět, jak se používají různé druhy otěží. Má to své pádné důvody - nejde přitom jen o zachování tradic.
*

Jednou rukou nebo oběma?

Cílem westernového výcviku koně je, aby se dal důsledně ovládat i při vedení otěží jednou rukou. Napřed se však musí dokonale nacvičit obouruční vedení otěží.
Při westernovém ježdění se zpravidla používají oddělené otěže (Split Reins), jejichž konce nejsou navzájem spojeny. Každá z nich je asi 2,30 metru dlouhá. Používají se však také uzavřené otěže (Califormia Reins), spojené v tzv. romal - dlouhý konec, který slouží v případě potřeby jako bičík.
*
*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jezdíš na koni?

Jo a hrozně mně to baví! 100% (3)
Jo. 0% (0)
Někdy. 0% (0)
Moc ne. 0% (0)
Ne nejezdim. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama