Videa o partnershipu tady
Videa o drezuře tady


Srpen 2009

Na koníčkách

30. srpna 2009 v 19:49 | Nikča |  Deníček
Ahoj.Tkže neska jsem byla na konikách.Bylo to supr a hrozně se mi to líbilo!Mněla jsem Akyho,tkže jsem si ho přivedla,vyčistila,nauzdila a nasedlala.Pak jsem šla na jízdárnu a chodila jsem zatim krokem,než přišli ostatní holky.Pak mi Jíťa řekla,abych naklusala,,ale Aky v klusu vůbec nereagoval na moe pobídky ,ale pak když jsem klusala asi dvě kolečka tk už to byo v poho.Potom mi Jíťa řekla,ať jezdim kruh okolo ní.Nejdřív jsem chodila krokem,pak jsem ze zastavení dělala pracovní klus,tea hrozně jsem tam skákala,ae pak už to byo trochu lepší.Pak jsem mněla z pracovního klusu nacválat.Musela jsem si pohrávat,aby Aky hezky šlapal .Pak jsem asi pětkrát cválala pracovní cval, a na to,že jsem na Akym dělala prac. cval poprví tak bych řekla že mi to šlo (ae neci se nějak extra chválit) .Po cvalu jsem ho vykrokovala,aby si odpočinul a šla jsem odsedlat a oduzdit.Potom jsme šli s holkama na bobany a jeli jsme domu!Už se moc těším na zítra,pač jedu zase na koníky!!Tak papa

Drezúrrní soutěže

28. srpna 2009 v 9:40 | Nikča |  konské disciplíny
V tomto seriálu se budeme postupně seznamovat s drezurními cviky na jednotlivých stupních obtížnosti a jejich korektním provedením. Dále se dozvíte, na co si v jednotlivých úrovních máte dávat pozor, abyste neztratili cenné body.

Drezurní soutěže I.díl


Drezúra


Drezúra je jezdecká disciplína a stejně jako ostatní jezdecké disciplíny má několik úrovní dle stupňů obtížnosti. Nejlehčí je úroveň Z, to je úroveň základní a je určena pro děti, mladé koně, či prostě pro ty, kdo s drezúrou teprve začínají. Následuje stupeň L (lehká), S (střední), ST (středně těžká), T (těžká) a nejvyšší TT. Dnes se budeme zabývat stupněm nejnižším Z.

"Z" drezúra

Jak jsem již poznamenala, drezurní úlohy stupně Z jsou určeny pro drezurní začátečníky. V drezurní úloze od vás budou rozhodčí očekávat hlavně přesnost v předvedení jednotlivých cviků, aneb jak se říká, měli byste "jezdit na písmenka".

Chody

Svého koníka předvedete ve všech třech chodech, ale nebudou po vás požadovány prodloužené chody, nanejvýš střední ruch. A jaký je mezi nimi rozdíl? Není to v rychlosti, nýbrž v prostornosti chodu. Prostornost chodu zjistíte jednoduše, koukněte se na stopy koně v písku, čím dále došlapuje v klusu zadní končetina před stopu končetiny přední, tím je klus prostornější. Nám bude tedy v "zetku" stačit přešlap o jednu stopu.

Přechody

Přechody mezi jednotlivými chody jsou jednodušší většinou jen o jeden chod nižší nebo vyšší, vjezd je v klusu. Můžeme se také setkat s nacváláním z kroku, ale to je spíše výjimka. Ale zrovna tato výjimka vás může potkat na ZZVJ

Cviky

Základními cviky pro tyto úlohy jsou velké kruhy a diagonály. Dále se můžeme setkat se cviky "od stěny ke stěně", nebo s vlnovkou o maximálně čtyřech obloucích, malým kruhem - nejmenší o průměru 10 metrů. Velký kruh musí být opravdu kulatý, to znamená, že nevyjíždíme rohy a dojíždíme až do X (pokud je tedy obdélník o rozměrech 20x40 m, pozor v úloze DU je rozměr obdélníku 20x60 m). Kruh by měl být pravidelný a dotýkat se obvodu jízdárny jen ve třech bodech. U malého kruhu by měla být uvedena velikost v metrech popřípadě pomocí písmenek př. B-X-B, malý kruh. Pokud má mít kruh průměr 10 metrů a jedeme ho z dlouhé stěny, musíme se dotknout střední čáry. Cvik "od stěny ke stěně" bývá problematický, protože hodně lidí neví, v jaké vzdálenosti od stěny má být vrchol vlnovky. Obecně platí, že pokud to není výslovně řečeno, do X nedojíždíme. Doporučená vzdálenost bývá 6 metrů. Vlnovka je soustava půlobloučků spojené s rovnou čarou, která je rovnoběžná se stěnou krátkou. Pozor nevyjíždíme při ní rohy! Diagonály jezdíme dle zadaných písmenek. Na diagonále je kůň rovný a nikdy nevyjíždíme, ani nedojíždíme do rohu.


Parkurové ježdění-druhy parkurových soutěží

21. srpna 2009 v 17:56 | Nikča |  konské disciplíny
V tomto článku najdete přehled druhů parkurových soutěží a jejich pravidel.






parkur_1.jpg





Abychom správně pochopili pravidla hodnocení jednotlivých soutěží, zopakujeme si systém penalizace v parkuru podle stupnice A a C.

PENALIZACE PODLE STUPNICE A
- chyby penalizovány trestnými body nebo vteřinami

1) První neposlušnost - 3 trestné body
2) Druhá neposlušnost - 6 trestných bodů
3) Třetí neposlušnost - vyloučení
4) Poboření překážky - 4 trestné body
5) Pád koně či jezdce - vyloučení (jen u Poháru národů, mistrovství či OH 1. pád - 8 trestných bodů, 2. pád - vyloučení)
6) Překročení stanoveného času - 1/4 trestného bodu za každou započatou sekundu
PODLE STUPNICE C
- chyby penalizovány vteřinami

  1. První a druhá neposlušnost - žádné trestné vteřiny
  2. Třetí neposlušnost - vyloučení
  3. Poboření překážky - 10 trestných vteřin
  4. Pád koně či jezdce - vyloučení
  5. Překročení stanoveného času - přiděluje se 1 trestná vteřina za každou započatou vteřinu

Zvláštní soutěže v parkuru

Soutěž do prvé chyby

Soutěž do prvé chyby se jezdí na čas, přes středně velké překážky. Každá překážka má své číslo. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Parkur je ukončen jakoukoliv první chybou (poboření překážky, neposlušnost, pád apod.).
Je-li pobořena překážka, nebo uplyne-li pevně stanovený čas, sbor rozhodčích dá znamení zvoncem. Soutěžící pak musí skočit ještě následující překážku a čas je zastaven v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotknou země. Za překonání této překážky po odzvonění neobdrží soutěžící žádné body.

V soutěži do prvé chyby jsou přidělovány dobré body: 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za pobořenou překážku. Ukončí-li parkur jiná chyba než poboření překážky, jako např. neposlušnost, pád nebo soutěžící nepřekonal překážku, na které má být zastavena časomíra, je dáno znamení zvoncem. Soutěžící se pak umístí jako poslední ze soutěžících, kteří dosáhli stejného počtu bodů. Vítězem se stává soutěžící s nejvyšším počtem získaných bodů. V případě rovnosti bodů rozhoduje o umístění čas soutěžících a vítězem je pak soutěžící s nejkratším časem.

Soutěž do prvé chyby muže probíhat dvěma způsoby:
  • Na určeném počtu překážek

Koná-li se soutěž s maximálním počtem překážek a soutěžící skočil poslední překážku, je časomíra zastavena ve chvíli, kdy soutěžící projel cílovou čarou. V případe rovnosti bodu a času na prvním místě se musí konat rozeskakování do prvé chyby přes omezený počet překážek.
  • S určeným časem od 60 do 90 sekund (v kryté hale 45 sekund)

Jestliže soutěžící absolvuje nejvyšší počet překážek a pevně stanovený čas ještě neuplynul, pokračuje znovu na parkuru od prvé překážky. Jestliže pevně stanovený čas uplyne v okamžiku odskoku koně (zadní nohy koně již opustily zemi), tato překážka se počítá bez ohledu na to, zda byla pobořena či nikoliv.
Čas se zaznamená na následující překážce v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotkly země na straně doskoku. V případe rovnosti trestných bodu a času jsou soutěžící umístěni na stejném místě.

Bariérové skákání

V bariérovém skákání je postaveno šest svislých překážek v jedné přímce ve vzdálenosti přibližně 11 m od sebe. Překážky musí mít stejnou konstrukci a musí být sestaveny je ze stejného typu barier. Počet překážek může být snížen vzhledem k velikosti kolbiště. Všechny překážky mohou mít stejnou výšku, např. 1,20 m nebo postupně se zvyšující výšku, např. 1,10 m, 1,20 m, 1,30 m, 1,40 m, 1,60 m, nebo dvě první překážky mají stejnou výšku, např. 1,20 m, další dvě výšku 1,30 m atd.
Jestliže dojde k zastavení nebo vybočení, musí soutěžící pokračovat v parkuru na překážku, na které udělal chybu.
První rozeskakování se musí konat na šesti zvýšených překážkách. Překážky se nezvyšují, jestliže soutěžící, kteří se umístili se stejnými výsledky na prvním místě, v základním parkuru byli penalizováni. Od druhého rozeskakování je možno snížit počet překážek až na tři, ale musí být zachována jejich původní vzdálenost 11 m (nižší překážky jsou odstraněny).

Mini-maxi

Mini-maxi je soutěží síly a zručnosti, konající se podle zvláštních pravidel na kombinacích překážek. Jsou v něm postaveny tři dvojskoky a základní výška nesmí být nižší než 110 cm. Vzdálenost mezi skoky dvojskoků je 10, nebo 7,3 metrů. Vzdálenosti se během soutěže neupravují.
První skok u všech dvojskoků tvoří dvojbradlí s přední výškou 60 cm a zadní výškou 70 cm. Šířka je 70 cm. Tento skok se během soutěže nijak neupravuje.
Druhý skok u všech dvojskoků tvoří skok libovolného typu (zeď, dvojbradlí, kolmý skok, atd). Pravý oxer není vhodným typem překážky.
Všechny druhé skoky dvojskoků mají předepsanou počáteční výšku soutěže, stanovenou rozpisem, nebo výšku postupně se zvyšující, např. 1,10 m, 1,20 m, 1,30 m, nebo dvě první překážky mají stejnou výšku, např. 1,20 m, další výšku 1,30 m atd.
Na kolbišti může být umístěna cvičná překážka. Jestliže to dovolí rozměry kolbiště a počet soutěžících, může sbor rozhodčích povolit, aby soutěžící, kteří pokračují v soutěži zůstali na kolbišti po prvém nebo druhém rozeskakování.
Mini-maxi se rozhodují podle stupnice A bez stanoveného a přípustného času. Čas se neměří. Ve všech kolech musí však být postaven start a cíl, které jsou součástí předepsané dráhy.
Při poboření prvého skoku dvojskoků se chyba nehodnotí. Za poboření druhého skoku je jezdec penalizován odpovídajícím počtem bodů.
Všechny neposlušnosti se trestají (včetně neposlušností na prvém skoku dvojskoku) odpovídajícím počtem bodů.
Do rozeskakování postupují pouze soutěžící, kteří v základním parkuru nebo v předcházejícím rozeskakování neobdrželi žádný trestný bod.
První rozeskakování se musí konat minimálně na dvou dvojskocích. Od druhého rozeskakování je možno snížit počet překážek až na jeden dvojskok. V každém rozeskakování se musí překážky zvýšit, nebo rozšířit, popřípadě obojí. Nedospěje-li se na konci třetího rozeskakování k žádnému rozhodnutí, může sbor rozhodčích soutěž ukončit. Za rozhodnutí soutěže je považován případ, kdy v soutěži může pokračovat již jen jediný soutěžící.
Po čtvrtém rozeskakování musí sbor rozhodčích soutěž ukončit. V mini-maxi se umístí soutěžící podle výsledků v jednotlivých rozeskakováních a v základním parkuru. Soutěžící se umístí postupně podle výsledků v posledním rozeskakování a podle trestných bodů. Za soutěžícími, kteří se zúčastnili posledního rozeskakování, se umístí podle stejných pravidel soutěžící předchozího rozeskakování atd. Ve všech případech, kdy soutěžící mají v příslušném kole shodný počet trestných bodů, umístí se na stejném místě.


Volitelné štafetové skákání

Volitelná štafetová skákání jsou určena pro dvoučlenná nebo tříčlenná družstva. Členové družstva vjedou na kolbiště společně.
Dráha vyznačená na plánku musí být souvislá a odpovídat počtu členů družstva.
Soutěžící, který startuje přechodem přes startovní čáru musí překonat první překážku a soutěžící, který překoná poslední překážku musí také projet cílovou čarou, aby mohla být zastavena časomíra. Jestliže cílovou čarou projede jiný soutěžící, než který skočil poslední překážku, je štafeta vyloučena.
Čas parkuru se měří od chvíle, kdy první soutěžící projede startovní čarou až do okamžiku, kdy poslední člen družstva projede cílovou čarou. Stanovený čas je určen předepsanou rychlostí soutěže a délky dráhy násobené počtem členů týmu.
Jestliže dojde k neposlušnosti s pobořením musí být k dosaženému času připočtena stanovená korekce.
Vyloučení kteréhokoli člena družstva znamená vyloučení celého družstva.
Druhá neposlušnost v rámci celého družstva nebo první pád jezdce vylučuje celé družstvo. Družstvo je vyloučeno, když při střídání, tedy v okamžiku, kdy střídající soutěžící skočí překážku dříve, než kůň střídaného člena jeho družstva doskočí (jeho přední nohy se dotknou země).

Běžné štafetové soutěže

V těchto soutěžích první soutěžící štafety přeskáče svůj parkur a po přeskočení poslední překážky další soutěžící odstartuje jeho parkur a tak dále. Jakmile kůň předchozího člena štafety odskočil na poslední překážce své dráhy, přední nohy se dotkly země, může další soutěžící štafety skákat jeho první překážku. Běžné štafetové soutěže probíhají podle Tabulky C.

Štafetové skákání do prvé chyby

Štafetové skákání do prvé chyby probíhá podle pravidel soutěže do prvé chyby. Soutěž se koná buď na maximálním počtu překážek, které musí překonat celá štafeta, nebo s určeným celkovým časem, během kterého musí celá štafeta překonat co nejvyšší počet překážek.

Minutové skákání

Na rozdíl od soutěží, kdy je soutěžící při první chybě ukončen, získává soutěžící v této soutěži 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za poboření překážky. Kombinace překážek nejsou dovoleny.
Minutové skákání se koná s pevně stanoveným časem od 60 do 90 sekund (45 sekund v kryté hale). Neposlušnosti se trestají časem, ale po druhé neposlušnosti (v národních soutěžích po třetí neposlušnosti) a prvním pádu je soutěžící zastaven. V tomto případě se soutěžící umístí jako poslední ze soutěžících, kteří získali stejný počet bodů.
Vítězem minutového skákání se stane soutěžící, který získal na konci pevně stanoveného času nejvyšší počet bodů v nejrychlejším čase. Jakmile uplyne pevně stanovený čas, je dáno znamení zvoncem. Soutěžící pak musí skočit následující překážku a v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotknou země, je zastavena časomíra. Za tuto překážku, skočenou po odzvonění, závodník nezíská žádné body. Jestliže pevně stanovený čas uplynul v okamžiku, kdy kůň již odskočil na překážku (zadní nohy koně již opustily zemi), tato překážka se mu počítá, bez ohledu na to, zda ji pobořil či nikoliv. Čas je zastaven na další překážce jako v odstavci 4. Jestliže dojde k neposlušnosti a překážka je pobořena, pevně stanovený čas musí být zkrácen o 6 sekund a musí se zvonit podle obvyklých pravidel. Jestliže soutěžící na první pokus nepřekoná překážku, na které měl být zastaven čas, je parkur ukončen. Soutěžící se pak umístí jako poslední z těch, kteří získali stejný počet bodů.

Soutěž se stupňovanou obtížností

Soutěž se stupňovanou obtížností se koná na šest, osm nebo deset překážek, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje. Kombinace překážek nejsou povoleny. Zvýšení obtížnost se nedosahuje jen výškou a šířkou překážek, ale také obtížnou trasou.

V této soutěži je hodnocení následující:
Jeden bod za bezchybně překonanou překážku číslo 1, dva body za číslo 2, tři body za číslo 3 atd., s celkovým počtem 21, 36 nebo 55 bodů. Za pobořenou překážku soutěžící nezískává žádné body. Chyby, s výjimkou poboření, jsou penalizovány podle tabulky A.
Soutěž se stupňovanou obtížností může probíhat v základním kole na čas a nebo čas nerozhoduje v rozeskakování. V případě rozeskakování na zkráceném parkuru (minimálně šest překážek), mohou být překážky zvýšeny, nebo rozšířeny (či obojí) a musí se skákat ve stejném pořadí jako v základním parkuru. Jejich bodová hodnota je stejná jako v základním parkuru.
Soutěžící, kteří se nekvalifikovali do rozeskakování, jsou umístěni podle získaných bodů v základním kole bez ohledu na čas.


Volba překážek

Při volbě překážek je na kolbišti umístěn určitý počet překážek. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Bodová hodnota každé překážky stoupá dle její obtížnosti od 10 do 120 bodů. Překážky musí být postaveny tak, aby je soutěžící mohli skákat oběma směry. Na základě rozhodnutí autora parkuru se bodové hodnoty u jednotlivých překážek mohou opakovat. Není-li možno na kolbiště umístit 12 překážek, může autor parkuru dle svého uvážení některé bodové hodnoty vynechat. Soutěžící získává na každé překážce, kterou bezchybně překonal, určitý počet bodů. Při poboření překážky soutěžící žádné body nezískává. Každý soutěžící má k dispozici čas 45 (minimum) do 90 sekund (maximum). V tomto čase soutěžící může skákat všechny překážky v libovolném pořadí a v libovolném směru. Startovní čáru může projet v libovolném směru, a proto musí být označena čtyřmi praporky; červeným a bílým praporkem na každém konci této čáry. Znamení zvoncem oznamuje ukončení parkuru. Soutěžící musí potom projet cílovou čáru z libovolného směru, aby mohl být zaznamenán jeho čas. Pokud cílovou čarou neprojede, umístí se jako poslední ze soutěžících, kteří získali stejný počet bodů. Cílová čára musí být označena čtyřmi praporky; červeným a bílým praporkem na každém konci této čáry. Jestliže stanovený čas uplyne v okamžiku, kdy kůň již odskočil na překážku, je tato překážka, byla-li bezchybně překonaná, také započtena. Žádná pobořená překážka se během parkuru znovu nestaví. Pokud ji soutěžící skočí znovu, nedostává za ni žádné body. Totéž pravidlo se uplatní pokud soutěžící skočí překážku s pobořeným spodním prvkem umístěným ve stejné svislé rovině nebo překážku, která byla pobořena při neposlušnosti.
Dojde-li k neposlušnosti bez poboření překážky, může soutěžící tuto překážku skočit nebo pokračovat k další překážce.
Soutěžící může každou překážku skočit dvakrát. Pokud soutěžící překoná překážku potřetí, vědomě či nikoliv, nebo projede mezi praporky již pobořené překážky, není vyloučen. Za tuto překážku však nezískává žádné body.
Všechny neposlušnosti se trestají časem. První pád soutěžícího zastavuje. V tomto případě se ale soutěžící umístí podle bodů získaných do okamžiku pádu bez ohledu na čas. Vítězem soutěže volba překážek se stává soutěžící, který získal nejvyšší počet bodů. V případě rovnosti bodů rozhodne o prvenství nejrychlejší čas dosažený mezi startovní a cílovou čarou. V případě rovnosti bodů a času rozhodne o prvenství rozeskakování podle stejných pravidel se stanoveným časem 40 sekund.


Volba dráhy

V této soutěži může soutěžící překonat každou překážku pouze jednou. Pořadí skoků si volí sám. Soutěžící, který nepřekoná všechny překážky, je vyloučen. Kombinace nejsou dovoleny. Soutěžící může projet startovní čáru a cílovou čáru z libovolného směru. Čáry musí být označeny čtyřmi praporky; červeným a bílým praporkem na jejím každém konci.
Překážky mohou být překovány v libovolném směru, pokud plán parkuru nestanoví jinak.
Tato soutěž se koná bez stanoveného času podle tabulky C.
Jestliže soutěžící nepřekoná celou dráhu (všechny překážky) do 120 sekund po startu, je vyloučen.
Všechny neposlušnosti se penalizují ztrátou času.
V případě zastavení před překážkou nebo vybočení a poboření nebo posunutí překážky, soutěžící může pokračovat ve svém parkuru, až když je překážka znovu postavena a sbor rozhodčích dá znamení zvoncem k pokračování. Soutěžící může pokračovat na libovolné překážce podle své volby. V tomto případě se připočítává k času 6 sekund korekce.

Soutěž o nejlepší styl jezdce

Soutěž probíhá na parkuru určeného stupně obtížnosti a postaveného podle předepsané tabulky pro stavbu parkurů vždy bez rozeskakování.
Každý soutěžící je hodnocen samostatně každým rozhodčím jednou známkou od 0 do 10 na jedno desetinné místo.
Rozhodčí ve své známce hodnotí tato kriteria:
  • přiložená a pevná holeň, prošlápnutá pata;
  • jemná a klidná ruka, jezdec jde s pohybem koně;
  • vzpřímená hlava jezdce, brada směřuje kupředu, rovná záda;
  • pravidelný cval na správnou nohu;
  • zachování správného rytmu;
  • zachování předepsaného počtu cvalových skoků mezi překážkami;
  • sledování pohybu koně při cvalu před skokem, nad skokem a po doskoku;
  • vedení koně na rovné čáře a na obloucích.
Výsledné hodnocení každého jezdce se získá součtem výsledných bodů od všech rozhodčích.
V případě rovnosti bodů na kterémkoli místě rozhodují o umístění trestné body získané na základním parkuru podle tabulky A s předepsaným časem.
Soutěž rozhodují vždy tři rozhodčí.
Soutěž může být vypsána jen pro kategorii dětí a juniorů.

Soutěž o nejlepší styl koně

Soutěž probíhá na parkuru určeného stupně obtížnosti a postaveném podle předepsané tabulky pro stavbu parkuru vždy bez rozeskakování.
Každý startující je hodnocen tříčlenným sborem rozhodčích samostatně třemi známkami (celkem 9 známek) od 0 do 10 bodů na jedno desetinné místo za:
A - provedení skoku - skokový styl, skokanský luk, technika nohou, elastičnost, síla odrazu;
B - obratnost - šikovnost koně, reakce, výbušnost, improvizační schopnosti;
C - připravenost koně - proježděnost, klid, reakce na pomůcky.

Konečné pořadí se stanoví podle výsledných známek vypočtených jako rozdíl součtu všech devíti známek (viz výše) a trestných bodů za chyby na překážkách a za překročení stanoveného času podle tabulky A.

Vítězí kůň s nejvyšší výslednou známkou.


Soutěž o nejlepší styl jezdce i koně

Soutěž probíhá na parkuru určeného stupně obtížnosti a postaveném podle předepsané tabulky pro stavbu parkurů vždy bez rozeskakování.
Každá dvojice (jezdec a kůň) je hodnocena třemi rozhodčími samostatně jednou známkou za styl skoku v rozsahu 0 až 10 bodů (na jedno desetinné místo).
Od součtu tří udělených známek se odečítají body za:
chybu na překážce - 0,50
první neposlušnost - 1,00
druhou neposlušnost - 2,00
za překročení stanoveného času za každou započatou sekundu - 0,10
za pád jezdce, koně nebo obou - vyloučení
třetí neposlušnost - vyloučení
Konečné umístění soutěžících je možno vyhodnotit dvěma způsoby:
  • Podle počtu získaných bodů
  • Podle získaných bodů a času

Alternativní překážky a žolík

Poslední překážka může mít alternativní skoky, z nichž jeden, označený jako "žolík", musí být těžší než druhý. Za překonání "žolíka" získává soutěžící dvojnásobný počet bodů poslední překážky. Je-li "žolík" pobořen, je soutěžícímu tento dvojnásobný počet bodů odečten od celkového počtu dříve získaných bodů. Existují dvě varianty použití "žolíka" v soutěži. Součástí parkuru může být překážka nazvaná "žolík" patřičně označená praporky. Soutěžící může "žolíka" překonat dvakrát. V případě bezchybného překonání získává soutěžící pokaždé 200 bodů, za poboření se 200 bodů odečítá od celkového získaného počtu bodů soutěžícím.
"Žolík" není součástí parkuru. Po skončení stanoveného času a zaznění zvonce, musí soutěžící projet cílovou čarou a bude mu zaznamenám dosažený čas. Dále má soutěžící 20 sekund, ve kterých se může pokusit jednou překonat "žolíka". Je-li tato překážka překonána bez chyby, obdrží soutěžící 200 bodů, poboří-li ji, je mu odečteno 200 bodů.
Po uplynutí stanoveného času a po projetí cílové čáry, které je oznámeno zvoncem, je povolen jen jeden pokus skočit ještě žolíka a to do pevně stanovených dvaceti sekund.

Zrcadlové skákání

Tato soutěž probíhá mezi dvojicemi soutěžících, kteří soutěží mezi sebou. Soutěžící se musí pro tuto soutěž kvalifikovat v jiné samostatné soutěži závodů, nebo v předběžném kvalifikačním kole, hodnoceném v souladu s rozpisem podle tabulky A na čas, nebo podle tabulky C. Oba soutěžící soutěží proti sobě současně na dvou identických parkurech bez kombinací.
Jestliže soutěžící vstoupí do dráhy druhého soutěžícího a překáží mu, je překážející soutěžící vyloučen.
Vítězové každého vylučovacího kola se kvalifikují do následného vylučovacího kola, kde se opět utvoří dvojice soutěžící vylučovacím způsobem postupně až do finále, ve kterém se rozhodne o vítězi soutěže.
V této soutěži může každý jezdec jet v jednotlivých vylučovacích kolech pouze jednoho koně, jehož si zvolil z těch svých koní, kteří se kvalifikovali z předběžného kvalifikačního kola nebo z kvalifikační soutěže. Jestliže se soupeř soutěžícího vyškrtne z kteréhokoliv vylučovacího kola soutěže, zbylý soutěžící musí dokončit toto kolo sám.
Jestliže se v kvalifikační soutěži, nebo v předběžném kvalifikačním kole na posledním výběrovém místě umístí více soutěžících se stejným výsledkem, musí se konat rozeskakování na čas.
Vylučovací kolo, ve kterém startují dva soutěžící, se nerozhoduje na čas (without time) při rozhodování podle stupnice A. Každá chyba (poboření, odmítnutí skoku, vybočení) s výjimkou chyb znamenajících vyloučení podle článku 240 jsou penalizovány 1 trestným bodem.
V případě odepření skoku, s pobořením překážky nebo bez poboření, nebude soutěžící vyloučen, pokračuje-li v parkuru bez skočení této překážky, nebo bez čekání na její postavení. Soutěžící, který mine překážku bez pokusu o skok bude vyloučen.
Soutěžící, který obdržel méně trestných bodů, a který v případě rovnosti bodů projel dříve cílovou čáru, se kvalifikuje do dalšího kola, a to tak dlouho, dokud dva finalisté nerozhodnou o vítězi. Poražení soutěžící mají v odpovídajících kolech stejné umístění.
U startovní čáry musí stát jeden člen sboru rozhodčích dávající povel ke startu. Druhý člen sboru rozhodčích stojící u cílové čáry rozhoduje, který ze soutěžících projel cílem jako první.
Dojde-li v některém vylučovacím kole k absolutní rovnosti výsledků mezi oběma soutěžícími, je nutno tuto jízdu odstartovat znovu. Je-li soutěž hodnocena podle tabulky C, musí být k dispozici samostatné časoměrné zařízení pro každého soutěžícího.

Dvoufázové skákání

Tato soutěž se skládá ze dvou fází, které soutěžící absolvuje bez přerušení. Rychlost obou fází je buď stejná, nebo rozdílná. Cílová čára prvé fáze je totožná se startovní čarou druhé fáze.

První fáze se skládá z 8 až 9 překážek s možností kombinací. Druhá fáze se skládá ze 4 až 6 překážek, které mohou zahrnovat jednu jednoduchou kombinaci.
Soutěžící, kteří obdrželi v první fázi trestné body, jsou zastaveni zvoncem po překonání poslední překážky, a nebo po uplynutí stanoveného času pro první fázi po projetí cílové čáry. Po projetí cílové čáry prvé fáze se musí zastavit čas.
Soutěžící, kteří v první fázi nebyli penalizováni, pokračují v parkuru, který je ukončen projetím cílové čáry druhé fáze.
V souladu s rozpisem soutěž musí být hodnocena jedním z následujících způsobů:
První fáze
Druhá fáze
Umístění
Tabulka A
ne na čas
Tabulka A
ne na čas
Podle trestných bodů ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů v prvé fázi
Tabulka A
ne na čas
Tabulka A
na čas
Podle trestných bodů a času ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů v prvé fázi
Tabulka A
na čas
Tabulka A
na čas
Podle trestných bodů a času ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů a času v prvé fázi
Tabulka A
ne na čas
Tabulka C
Podle celkového času (viz tabulka C) ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů v prvé fázi
Tabulka A
na čas
Tabulka C
Podle celkového času (viz tabulka C) ve druhé fázi a je-li to třeba podle trestných bodů a času v prvé fázi
Soutěžící, kteří byli zastaveni po absolvování prvé fáze, se mohou umístit teprve za soutěžícími, kteří se zúčastnili obou fází.

V případě shodného výsledku na prvním místě se umístí všichni soutěžící s tímto výsledkem na prvém místě.

Derby


Vozatajský parkur, kdy vozatajci projíždí brankami podle předem určené trasy. Hodnotí se rychlost a čistota projetého parkuru.

Parkurové ježdění-Skákání ve volnosti

21. srpna 2009 v 17:44 | Nikča |  konské disciplíny
Co si představíte pod pojmem skákání ve volnosti? Někteří lidé mají mylný obrázek a vidí nesmyslně postavené překážky a mnoho pomocníků s biči, kteří s křikem nutí koně skákat. Správný výcvik má však nesporné výhody. Nejenom že posiluje koni svalový aparát, ale zároveň podporuje jeho sebedůvěru.

Správné postavení dráhy

Přirozené skákání ve volnosti je ideální školou nejen pro mladé koně, ale také pro starší, pro které skákání ve volnosti nabízí možnost nápravy zvláště v případech, kdy mají problémy s odskokem nebo si nevěří (ztráta důvěry je velmi často způsobena tvrdou a rušivou rukou jezdce). Při skákání ve volnosti se kůň učí samostatně odskakovat v přirozené rovnováze s nízkou hlavou a krkem. Zároveň podporuje vyvažování a sebedůvěru mladého koně. Pomalým stupňováním požadavků roste kůň do své úlohy skokana a v souladu s tím sílí. Dlouhodobou prací lze napravit i některé chyby ve stylu. Skákání ve volnosti je také vhodné ke gymnastickému tréninku skokových koní mezi sportovními sezónami.

Co potřebujete?


Při skákání ve volnosti je potřebná vhodná výstroj koně např. kamaše, bandáže a skokové zvony. K připevnění bandáží a zvonů na nohy koně vám postačí pouze pár minut a vyhnete se tak ošklivým zraněním. K tomu, abyste postavili dráhu pro skákání ve volnosti potřebujete především vhodný prostor k tomuto účelu (hala, jízdárna, louka), dostatek překážkového materiálu - stojany a bariéry na vytvoření ohraničení "cesty" pro koně a pro stavbu překážek. Prostor by měl být vhodně oplocen, aby z něj kůň nemohl vyskočit a neohrožoval jeho bezpečnost. Rohy nejlépe zakulaťte, aby koně neměli tendenci se v rozích zastavit nebo obrátit. Dále byste měli mít k dispozici dalšího pomocníka, který vám pomůže s pohybem koně ve skokové dráze a se stavbou překážek.

Mnoho otazníků se vznáší nad vhodnými překážkami, jejich vzdálenostmi a počtem. Ohled je třeba brát samozřejmě na velké množství faktorů. Jednak na temperament a věk koně, stupeň jeho výcviku, na předchozí výcvik a případně se zamyslet nad příčinou problému, který koník má. Např. mladým koním, kteří doposud nemají mnoho zkušeností se skákáním stavíme menší skok (křížek, kolmý skok, kavalety) a necháme ho "rozkoukat se" a v případě, že chodí klidně a uvolněně a chápe danou úlohu, můžeme teprve začít se stavbou skokové řady. K tomuto účelu jsou vhodné kavalety a kladiny. Pro mladé koně by se měla pohybovat výška prvního skoku kolem 50 cm.

Stavba skokové řady


Dráhu pro skákání lze postavit několika způsoby. Pro zkušené koně po celém obvodu jízdárny, nebo jen po dlouhých stěnách, případně pouze na jedné dlouhé stěně.

Pro mladé koně v prvních týdnech postavíme na dlouhé stěně malý křížek, který udrží koně zároveň na prostředku. Jakmile klidně a uvolněně a beze spěchu přes tuto překážku skáče, postavíme před něj další křížek či malý kolmý skok do vzdálenosti 6,5 m. Před něj položíme v každém následujícím stadiu stavby dráhy bariéru ve vzdálenosti 3 m, aby si kůň zvykal na moment správného odskoku. Pokud i tyto překážky kůň klidně a plynule skáče, sestavíme další křížek do vzdálenosti 3,5 m před první kavalety a dva další následují v odstupu 3 m. Teprve, když je mladý kůň při skákání této řady překážek uvolněný, přestavíme poslední křížek na malý oxer. Tuto řadu necháme koně skákat z klusu nebo za velmi pomalého cvalu. Přesné vzdálenosti mezi jednotlivými překážkami samozřejmě závisí na tempu, kterým kůň řadu skáče.

Potom, co kůň úspěšně skáče všechny překážky umístěné v řadě, postavíme na druhé straně dlouhé stěny jednotlivý svislý skok bez odskoku, který na začátku není vyšší než 80 cm. Postavíme ho na vzdálenost asi 15 m od rohu jízdárny. Číslo 15 je dělitelné třemi, průměrný cvalový skok je dlouhý 3 m. Každý kůň v rohu sníží svou rychlost a vzhledem k tomu, že skok je pouze 15 m za rohem, nemůže kůň při nájezdu této překážky příliš spěchat. Kdybychom skok postavili přímo uprostřed nebo na konec dlouhé stěny, přivedli bychom ho k uspěchanému skákání. Na rozdíl od překážkové řady si musí kůň u jednotlivé překážky najít svůj odskok sám. Zde tedy musí ukázat, co se na dlouhé stěně naučil. Všechny překážky nesmíme skákat hned první den, na začátku stačí, když se kůň uvolní na jednoduché řadě o třech skocích. Skáče s nízkou hlavou a jde vyváženě ve stejném tempu.

Důležitou úlohu zde hrají i pomocníci vybavení dlouhým lonžovacím bičem. Každý z pomocníků stojí zhruba v úrovni středů velkých kruhů jízdárny - nahoře a dole. Pohybují se podle potřeby a pobízejí či zpomalují pohyb koně. Žádoucí při skákání ve volnosti je, aby šel kůň ve stejném tempu jak do řady, tak mezi překážkami. Kůň nesmí pádit, ani zrychlovat či zpomalovat chod ani před skoky, ani mezi nimi. Pokud necháme koně skákat zbrkle, velmi rychle se naučí mezi překážkami pádit a dojde k tomu, že je bude pouze ukvapeně přebíhat. Necháme-li koně skákat bez kmihu, kůň bude velmi často padat do překážky s meziskokem, nebo chcete-li s přidupnutím. V takovém případě by měl pomocník pomoci koni kupředu. Na celý tréninky by měl dohlížet zkušený trenér.

Pozor na chyby!


1. Každý trenér má při výcviku postupovat odpovědně krok za krokem. Zvyšování požadavků na skokového koně by mělo být prováděno s rozvahou a postupně. Samotný fakt, že kůň skáče na oko hezky neznamená, že lze překážky ihned zvyšovat, protože nynější výška mu zjevně nečiní problém. Skákáním přes menší překážky kůň nejen že posiluje potřebné svaly, ale pomalý a nenásilný postup vede k trvalým výsledkům v práci se skokovými koňmi. Jakmile se pro koně skákání ve volnosti stane samozřejmým a jistým, teprve pak je možné pracovat i s výškou překážek.

2. Mnoho lidí nemá k dispozici halu nebo pískové kolbiště. Často si musí vystačit s omezeným prostorem jako je kus louky, kde se svými koňmi snaží pracovat podobně. V takovém případě musí brát samozřejmě ohled na počasí a stav podkladu při skákání. Po dešti je povrch vydupaných cestiček často kluzký a hrozí tak nebezpečí úrazu, při dlouhotrvajícím suchu je zase příliš tvrdý, což negativně působí na pohybový aparát koně.

3. Důležité je, abychom vždy začínali stavět poslední překážku řady a teprve postupně přidávali další.

4. Pokud s koněm skáčete několikrát do týdne, je důležité měnit ruku, aby nebyl kůň cvičen jednostranně.
5. Doba, se kterou s koněm ve volnosti skáčeme, by neměla být pro koně příliš dlouhá a vyčerpávající. Koně dlouho skákat nebaví, nudí ho a celá práce pak může spíše uškodit než pomoci. Vezmete-li v potaz délku trvání parkuru, pak po pohybování a zahřátí koně stačí pro skákání ve volnosti něco kolem 10 minut.

6. Po každé práci s koněm je také na místě odměna, což dnes mnoho jezdců opomíná. Je třeba však mít na paměti, že odměnou kůň rozumí správně provedený úkol, čímž mu dáváme jasně najevo, jak pracoval.



Parkurové ježdění-Caprilliho sed

21. srpna 2009 v 17:42 | Nikča |  konské disciplíny
S Caprilliho sedem, což znamená sed "dopředu" při skoku, se setkáme v parkuru. V mnoha příručkách a encyklopediích se můžeme setkat také s názvem "lehký stehnový sed". I když si většina z nás myslí, že skákání je pro koně přirozenou a samozřejmou věcí, není tomu tak. Pokud se kůň v přírodě setká s překážkou, raději se jí vyhne, než aby ji dobrovolně přeskočil. Caprilliho sed usnadňuje koni zdolání překážky - tedy pro něj nepřirozeného pohybu..

Caprilliho sed


Dnes již klasický sed nese jméno italského trenéra kavaleristické školy a zakladatele italského jezdeckého stylu, Federica Caprilliho (1868 - 1907). V roce 1895 objevil lehký, dopředu směrovaný sed, který se mu velice osvědčil při zdolávání překážek. Zjistil, že pokud jezdec přesně kopíruje pohyby těla koně při skoku a svým sedem mu odlehčí hřbet, kůň překonává překážky jistěji, ladněji a s větší rezervou. Správnost své metody si Caprilli ověřil roku 1902 v Turíně, kde takto skočil se svým koněm do výšky 2,8 m a vytvořil tak světový rekord.

Provedení Caprilliho sedu


Správné provedení Caprilliho sedu spočívá v tom, že těžiště jezdce by se mělo nacházet nad těžištěm koně, k čemuž navíc dopomáhají i kratší třmeny. Jezdec se pevně drží koleny v sedle a napřímí se - tak dojde k předklonění trupu a téměř rovnoběžnému lehnutí ke hřbetu koně. Důležitá je také práce rukou. Ty by měl jezdec natáhnout daleko dopředu podle toho, jak má jeho kůň natažený krk. Zásadou tedy je neomezovat pohyb krku koně otěžemi, naopak je při zdolávání překážky povolit.

Jak se tedy jezdilo dříve?


Do první světové války byl postup přesně opačný. Trup jezdce byl v záklonu a nohy zcela nataženy. Tento způsob více chránil jezdce před pádem, ovšem při skoku velice rušil a omezoval koně. Caprilli, který se svou kavalerií vyjížděl neustále do terénu, pochopil, že rychlá jízda a vysoké překážky zdolávány tímto stylem koně velice vyčerpávají. Netrvalo dlouho, a na tu dobu revoluční metoda byla na světě...

Současnost


Caprilliho sed je dnes běžným způsobem skokového stylu. Občas se objeví nové návrhy, jak sed ještě vylepšit, nutno ale dodat, že se tento způsob žádných zásadních změn nedočkal...


Kolika

21. srpna 2009 v 17:30 | Nikča |  nemoci koní
Kolika patří mezi nejčastější problémy u koní. Může
potkat kteréhokoliv z nich. Je to skupina onemocnění provázených různě silnými
bolestmi břicha. Není radno ji podceňovat, u zcela zdravého koně se v rozmezí
několika hodin může rozvinout v život ohrožující stav.

Proč a jak vzniká


Příčin vzniku koliky je nespočet. Vyvíjí se při zkrmování zkaženého, zapařeného, nahnilého nebo plesnivého krmiva. Dále také při náhlém přechodu na jinou krmnou dávku. Trávicí trakt a bakterie v něm obsažené potřebují čas, v průměru 7 - 10 dní, na postupný návyk. Při zanedbání odčervení může koliku způsobit i parazit Strongylus vulgaris. Vliv může mít i nepřiměřené pracovní využití a změny atmosférického tlaku.


Jak kolika vypadá?


Kolikové bolesti jsou charakteristické rychlým nástupem. Kůň je neklidný, potí se, hrabe, ohlíží se na břicho, kope se směrem k břichu. S dalším stupňováním bolestí kůň ulehne a může se začít válet. Přitom nebere ohledy na své okolí a může zranit sebe i kohokoliv v dosahu.

Jindy zvíře skřípe zuby, nebo stojí se zakročenýma nohama (postoj houpacího koně), popřípadě zaujímá polohu sedícího psa. Jen opravdu velmi zřídka se kolika projevuje hlasově, kůň nesténá.


Přehled typů koliky


· Křečová kolika


Nejčastější, ale nejméně závažná. Je provázena jen mírnými příznaky. Pokud nenastanou komplikace, může sama odeznít.

· Zácpa = obstipace


Rozvíjí se při příjmu vysokého množství vlákniny, při nedostatku vody a při hltavém polykání. Střevní obsah se zahustí a dojde k zácpě.

· Kolika z plynatosti


Relativně vzácná, např. při náhlé změně diety. Střevní obsah nadměrně kvasí.

· Strangulace


Jedno z nejzávažnějších onemocnění u koní vůbec. Jde o zaškrcení části střeva. V drtivé většině případů se nedají zvládnout konzervativně a kůň musí podstoupit operaci. Přesto bývá prognóza mnohdy nejistá.


· Tromboembolická kolika


Vzniká při napadení parazitem Strongylus vulgaris žijícím v cévách zásobujících střevní stěnu. Ta je špatně krvena a díky tomu se může rozvinout kolika.

· Písková kolika


Jde o typ obstipační koliky. Může vzniknout, pokud je kůň na písčitých loukách nebo výběhu.


· Močová kolika


Je velmi vzácná. Výrazně častěji jde o obstipaci levých sloh velkého tračníku, což má stejné příznaky (postoj houpacího koně).


Diagnostika koliky


Vodítkem pro diagnostiku jsou příznaky a anamnéza - například náhlá změna krmné dávky, závadné krmivo atd. Důležitým ukazatelem je zrychlený puls, který se dle intenzity koliky vyšplhá na 50 - 120 za minutu (u zdravých koní je tato hodnota v rozmezí 28 - 42 za min.). Střevní peristaltika může být zpočátku mírně zvýšená, pak se ale snižuje.

Dále je třeba koně vyšetřit rektálně. Tím se zmapuje umístění jednotlivých částí střeva a stav jejich náplně. Důležitým krokem je sondáž žaludku. Vypustíme tak tekutinu, která se zde hromadí vlivem neprůchodnosti střev, zjistíme její objem. Koni značně ulevíme a předejdeme ruptuře žaludku.

I žaludeční vředy jsou relativně častou příčinou koliky. Diagnostikujeme je endoskopem.

Od koliky je nutno odlišit další stavy s podobnými příznaky, především laminitidu, pleuritidu, peritonitidu a myopatie.

Kolika hříbat


Ani hříbatům se kolika nevyhýbá. Může mít ještě další příčiny, například zadržení smolky, nejrůznější kýly nebo napadení škrkavkami.


Terapie koliky


Při podezření na koliku nenecháme koně válet, provádíme ho. Můžeme ho lehce lonžovat v klusu a dát klystýr. Raději ale voláme veterináře. Léčba je zaměřena na utišení bolesti pomocí analgetik a uvolnění křečí aplikací spasmolytik. Koni se podávají infuze pro úpravu dehydratace a iontové rovnováhy, přistupuje se k sondáži žaludku. Při obstipaci jsou podávána projímadla.

Pokud se stav koně nelepší, přichází na řadu chirurgická léčba (manuální vybavení obsahu a náprava polohy střev). Na tento zákrok je však třeba specializované pracoviště.

Prevence


Spočívá v krmení nezávadnými krmivy a ve vyvážené krmné dávce. Při přechodu na jiné krmivo je třeba provádět změny postupně. Koně pravidelně odčervujeme a dbáme na to, aby se jim do krmiva nedostaly věci, které tam nemají co dělat (provázky, kousky plastů atd.). Při dodržení těchto zásad snížíme riziko vzniku koliky.


Dehydratace

21. srpna 2009 v 17:28 | Nikča |  nemoci koní
Bez vody to jednoduše nejde, a to platí samozřejmě i koní. Pravidelný příjem dostatečného množství tekutin je zárukou toho, že nedojde k odvodnění organismu koně v takové míře, která již přesáhne tu kritickou fyziologickou hranici, kdy už organismus není schopen sám se s nadměrným odvodněním vyrovnat a dochází tak ke zdravotním komplikacím.







využito 13_1.jpg









Fyziologická funkce vody v organismu koně


Odvodnění čili dehydratace představuje pro organismus koně, a potažmo i pro jakýkoliv organismus, značné nebezpečí, které může zdraví koně vážně poškodit až do té míry, že může dojít k uhynutí! Voda je tedy pro správné fungování organismu koní naprosto nezbytná, jak ostatně vyplývá i z jeho fyziologie.

60 % hmotnosti dospělého koně totiž v podstatě připadá na vodu, u hříbat hmotnostní podíl vody činí až 75 %, tedy až tři čtvrtiny. Vodu, respektive tekutiny v těle lze rozdělit do dvou kategorií. Je to jednak tekutina intracelulární, která se nachází v buněčné cytoplazmě a organelách, a jednak tekutina extracelulární, to znamená tekutina nacházející se vně buněk. Intracelulární tekutina tvoří dvě třetiny celkového objemu, tekutina extracelulární pak jednu třetinu celkového objemu těchto tělesných tekutin. Extracelulární tekutiny, to jsou především krev, míza a intersticiální mok, což je tekutina, která se nachází mezi buňkami, základní složkou všech těchto tělesných tekutin je pochopitelně voda, z čehož pak vyplývá i její zásadní význam pro správné fungování organismu koně.

Zajistit pro koně dostatečné množství vody je tedy základní chovatelskou povinností. Kůň běžně spotřebuje podle toho jak je velký, v jakých klimatických podmínkách se nachází a samozřejmě také v závislosti na tom, jaký výkon podává, přibližně 15 - 20 litrů vody. V přepočtu na tělesnou hmotnost by měl dospělý kůň denně vypít 0,4 litru vody na 1kg své hmotnosti, hříbě pak 0,7 -0,8 litru vody na 1kg hmotnosti. Pro správné hospodaření s vodou potřebuje však organismus i adekvátní množství elektrolytů, tedy minerálních solí, hlavně chloridu sodného, ale i fosfátů a také draslíku, které udržují organismus dostatečně zavodněný, a které je třeba koni také dodávat.

Co může způsobit dehydrataci?


Nejen pro zachování výkonnosti koně, ale i především pro to, aby nebylo ohroženo jeho zdraví nebo i života je tedy nutné zabránit odvodnění nebo-li dehydrataci, která je způsobená ztrátou většího množství vody, kterou kůň nemůže nijak kompenzovat. Nejběžnějším a také nejrychlejším způsobem, jakým kůň ztrácí vodu je pocení, kterým se kůň ochlazuje. Uvádí se, že kůň může během hodiny, podává-li tomu odpovídající výkon, vypotit až 10 litrů potu, který obsahuje i potřebné minerály, a toto množství je pak samozřejmě nutné doplnit. Voda odchází z těla i močí, výkaly, dýcháním či také vypařováním přes kůži. Velmi ošemetným je v tomto případě průjem, který ztrátu vody značně zvyšuje.

Všechno výše uvedené tedy může způsobit dehydrataci a také ji při nedostatečném příjmu tekutin způsobí. Mírná dehydratace může způsobit snížení výkonnosti, její příznaky nebývají však natolik markantní, takže se to, že kůň začíná být dehydratovaný, může přehlédnout. Pokud se však tato dehydratace prohlubuje pokračující ztrátou vody z těla, začínají být její projevy výraznější, kůň je unavený, jeho reakce jsou zpomalené, může docházet ke špatné koordinaci pohybů.

Jelikož k dehydrataci může docházet i nepřímo, to je v důsledku nějakých jiných zdravotních komplikací, například v důsledku již zmíněného průjmu, nebo neschopnosti přijímat tekutinu, například při poranění dutiny ústní nebo při ucpání jícnu, proto je důležité dehydrataci včas diagnostikovat.

Příznaky dehydratace


Jaké jsou hlavní příznaky dehydratace?

Kůň je letargický, jeho kůže ztrácí elasticitu. Dochází rovněž k úbytku hmotnosti. Oči jsou zapadlé, kůň je pokryt hustým a lepkavým potem, snaží se dýchat tlamou. Sliznice očních spojivek a dásní jsou bledé, dochází k pomalejšímu plnění kapilár, zatlačíme-li na dásně, zůstává toto místo delší dobu bílé. V důsledku ztráty elektrolytů se objevuje svalový třes, v krajním případě může kůň i zkolabovat a upadnout do bezvědomí.

Jak postupovat při dehydrataci?

Dehydrataci je samozřejmě nutné předcházet tím, že kůň bude mít k dispozici dostatečné množství vody, při zvýšeném pocení je třeba dodat koni i potřebné elektrolyty například ve formě elektrolytových směsí, které si lze obstarat u zvěrolékaře.

U lehčích forem dehydratace většinou stačí, když se dá koní napít, kůň byl měl mít i k dispozici krmivo, aby si doplnil elektrolyty.

V akutním případě nadměrné dehydratace je nutné ke koni zavolat zvěrolékaře. Pro účinnou rehydrataci, nebo-li opětovné zavodnění, je totiž nutné podávat koni izotonické tekutiny, to znamená takové tekutiny, které mají stejnou koncentraci minerálů jako tělní tekutiny. Při této těžké dehydrataci je rovněž nejúčinnějším, a také v podstatě jediným možným způsobem dodání potřebných tekutin jejich introvenózní aplikace, to znamená, že se koni vpravuje do krevního oběhu infuzní roztok, což může zpravidla provést jen veterinář, který zároveň bude kontrolovat jeho zdravotní stav.

Bez vody to opravdu nejde a chovatel by měl vždy dbát na to, aby kůň netrpěl žízní a jakékoliv problémy s příjmem tekutin je nutno řešit co nejrychleji tak, aby zbytečně nedocházelo k dehydrataci a tak i k zatěžování organismu koně.



Špánek

21. srpna 2009 v 17:27 | Nikča |  nemoci koní
Špánek je pojem, kterým jednoduše nazýváme vznik exostózy neboli návní kosti. Návní kost se nejčastěji tvoří na vnitřní straně končetiny mezi hleznem a spěnkou.


Proč k tomu dochází?


Vytvoření špánku je následkem zkostnatění kloubní štěrbiny, čemuž bohužel nelze nijak zabránit. Špánek se totiž objevuje hlavně u koní, kteří mají hlezenní kloub špatně stavěný.


Druhy špánku


"Srnčí kost"
Jedná se o tvrdé zduření na vnější straně hlezna v oblasti hlezenního kloubu směrem ke spěnkové kosti. Srnčí kost bývá následkem poranění vazu. Nejúčinnější léčbou je časté přikládání studených obkladů a potírání mastí.

"Zaječí kost"
Zaječí kost si můžeme představit jako zvětšenou srnčí kost. Zduření se vyskytuje na zadní straně hlezna u mladých přetažených koní, nebo také následkem zánětu okostice. Nejčastěji se otok objevuje u dostihových koní, kteří jsou vystavěni nadměrné zátěži. Je-li jinak kůň zdravý, výrůstek se toleruje. Pozor, v některých případech se jedná i o vrozenou deformaci! Bolest a kulhání se objevuje pouze v prvních týdnech a časem vymizí.

Diagnostika


Pokud má kůň zvýšenou teplotu a otok na noze, může se jednat právě o špánek. Nejlépe ho ovšem poznáme provedením "ohybové zkoušky". Ta spočívá v tom, že koni zvedneme pánevní končetinu a zhruba na minutu ji výrazně ohneme. Končetinu pustíme a koně okamžitě necháme klusat na tvrdém povrchu. Pokud silně kulhá více než čtyři kroky, s největší pravděpodobností trpí exostózou.

Jak koně vyléčím?


Smutné je, že v podstatě nijak. Léčba se v tomto případě soustředí pouze na odstranění bolesti a kulhání.

Koně bychom měli nechat častěji odpočívat a jakmile dojde k vytvoření návní kosti, přikládat na postižené místo studené obklady. Dobrou zprávou jistě je, že kulhání na rozdíl od zduření může časem zcela vymizet.
Léčení tedy spočívá ve snaze zpomalit proces kostnatění, aby došlo ke zmírnění zánětlivého procesu.

Dále doporučuji poradit se s kovářem - ten totiž může speciálním kováním koni bolavý kloub odlehčit.


Poškození šlach

21. srpna 2009 v 17:25 | Nikča |  nemoci koní
Tak jako u většiny onemocnění je velmi důležité co nejdříve rozpoznat začínající poškození. Po správně zvolené léčbě má šlacha velké naděje na zahojení. Míru poškození šlach se může posoudit ultrazvukem.
Poškození šlach

Pravidelná kontrola šlach ohýbačů na zvednuté končetině koně je velmi důležitá. Kůň by při tom neměl vykazovat žádné známky bolesti. Až za několik hodin po nadměrném zatížení koně je často patrné lehké poškození šlach.

Na zadní straně záprstních kostí jsou hmatatelné tři šlachové provazce - povrchový a hluboký ohýbač a mezikostní sval. Šlachy se se svou vnitřní strukturou podobají ocelovému lanu, které je spleteno z velkého množství tenkých vláken v jeden provazec.

Šlachy mají důležitou funkci při převádění působení svalů z horní části končetin na jejich dolní části. Slouží také ke stabilizaci končetin a za daných okolností i jako tlumiče nárazů. Šlachy jsou velmi málo prokrvené, a to je důvod, proč se musí déle trénovat než dobře prokrvené svaly. To znamená, že sval může správným tréninkem zesílit za několik týdnů, kdežto šlacha potřebuje až několik měsíců, aby se mohla silnějšímu svalu přizpůsobit. Z toho vyplývá, že při některých poraněních šlach je třeba koně do úplné rekonvalescence šetřit až několik měsíců.

Pokud si zvedneme končetinu koně, můžeme lehce nahmatat volné šlachy pod kůží jako mělké provazce, které se dají posouvat sem a tam. Někdy mohou šlachy ohýbačů za několik hodin po nadměrném tréninku natéci a kůň při tom ani nekulhá. Pokud se otok včas rozpozná, je velká naděje na úplné vyléčení poškozené šlachy. Při tom je nutné končetinu celý den chladit, nejlépe v mokrém obvazu. Jestliže však koně necháme bez ošetření a léčby a následující den jej opět zařadíme do tréninku, dojde ke změnám, které budou vyžadovat dlouhodobou léčbu. V této situaci hrozí, že kůň se dokonce nemusí už nikdy úplně vyléčit.

Nejčastěji dochází k poškození šlach následkem nepřiměřeného zatížení, které přesahuje hranice pružnosti šlachy. Vzniká nejdříve krevní výron (organismus se snaží více prokrvovat poškozené oblasti) mezi šlachovými vlákny a pokud se včas nerozpozná (končetina se po námaze řádně neprohmatá), při následujícím zatížení může dojít až k přetržení jednotlivých vláken uvnitř šlachy. Poznáme to tak, že šlacha zesílí a hřeje. Kůň v počátečním stavu bolestivě reaguje pouze na tlak na končetinu, ale později již viditelně kulhá.

Rozlišujeme tři typy poškození šlach


Natažení nebo také přetažení šlachy má pomalý průběh. Vyvíjí se několik hodin, někdy dokonce i několik dní. Až za několik hodin lze také zjistit zvýšenou teplotu a otok nad postiženým místem. Natažení lze brát jako první výstrahu, je většinou léčitelné.

Natržení šlachy není okem viditelné poškození. K natržení šlachy dojde velice rychle. Několik tenkých šlachových vláken praskne a kůň začne kulhat už několik hodin po natržení a při tom navenek není zřejmá žádná změna. Natržení šlachy lze ještě vyléčit.

Přetržení šlachy se velmi špatně léčí. K přetržení šlachy ohýbače dojde velmi snadno a je doprovázeno výraznou změnou tvaru končetiny. Při nejtěžší formě je přetržena větší část vláken a tím se spěnkový kloub dotýká země.

Léčba poškození šlach


Zánět šlachové tkáně je důsledkem natažení šlachy nebo jejího natržení. Jen bezpodmínečně nutný klid v boxu může zabránit tomu, aby se zánět dále rozšiřoval. Jako velmi dobré první opatření se osvědčuje přiložení chladících pytlíků na končetinu. Nesmíme však zapomínat, že nadměrný chlad ji může škodit, proto nejdříve končetinu zabalíme do ručníku a teprve na něj přiložíme pytlíky a převážeme bandážemi. Zmírníme bolest a chlad působí protizánětlivě.

U starších procesů je vhodné naopak teplo, které podporuje cirkulaci krve. Pomáhají kafrové nebo jodové masti. Operací se řeší těžké případy poškození šlachy, jako je zaskočení v dostihu.

Poškození šlach se hojí velmi dlouho, může trvat i rok, než je šlacha schopná původního výkonu.

Prevencí je správný trénink svalů, aby se během větší zátěže příliš neunavily. Vhodné je chlazení a masáže šlach

Poruchy pohybu-kulhání

21. srpna 2009 v 17:23 | Nikča |  nemoci koní
Poruchy pohybu - KULHÁNÍ
Ve skutečnosti je velmi těžké přesné určení, na kterou končetinu kůň kulhá a ve které její části lpí příčina kulhání. Při diagnostice se má kůň vést na rovné linii, po tvrdém povrchu a nejlépe v klusu. Na vodítku je kůň veden směrem od vyšetřující osoby, poté ve vzdálenosti zhruba 30 m se vodič s koněm otočí v prudkém obratu na malém kruhu a jdou zpět. Při otáčení je nutné bedlivě sledovat případné bolestivé reakce koně. Pokud kůň našlapuje na zdravou končetinu s větším důrazem a přitom ve stejném okamžiku skloní hlavu, lze předpovídat, že ho bolí druhá noha. Tomu odpovídá zhoupnutí zádě na stejné straně, na které je i zdravá končetina. To znamená: když kůň došlápne na levou hrudní končetinu a přitom skloní hlavu, bolí ho pravá hrudní končetina. Zřetelné kulhání na vnitřní hrudní končetinu často poukazuje na poškození střelkového aparátu. Pokud kůň kulhá na pravou pánevní končetinu, tak mu při došlápnutí na levou pánevní končetinu poklesne záď.



Diagnostika kulhání


Vyprovokovat koně k intenzivnějšímu kulhání lze ohybovými zkouškami různých kloubů. Tyto tzv. provokační zkoušky mají poškozený kloub více zatížit a tím vyvolat větší kulhání.

Někteří veterináři provádějí tzv. klínovou nebo prknovou zkoušku. Přední kopyto se postaví na klín nebo začátek prkna, aby klouby prstu byly nadměrně natažené. Druhá hrudní končetina se zvedne. Po minutě se nechá kůň naklusat. Obě zkoušky však nemají spolehlivé výsledky.

Při metodě diagnostických injekcí se pomocí lokálních anestetik cíleně znecitlivují jednotlivé nervy na končetině směrem od kopyta nahoru. V případě, že kůň přestane kulhat, postižené místo bylo nalezeno. Pomoci nám může také rentgenové vyšetření, které poskytne pohled na strukturu kostí a kloubů.

Artroskopii lze provést při diagnostice příčin bolesti kloubů. Touto metodou je možné zjistit poškození chrupavek.

Termografie se používá v případech, že se předešlými metodami nepodařilo zjistit příčiny kulhání. Při termografii speciální fotografie znázorňuje zanícené (zvláště teplé) oblasti na těle koně.

Scintigrafie je metoda, kdy do krevního řečiště vpraví radioaktivní látky, které se dostanou do míst postižených zánětem a zánět prokážou.

Typy kulhání


Kulhání ve fázi kmihu se pozná tak, že kůň nemocnou končetinou opisuje kratší oblouk než se zdravou. Nejlépe si tuto skutečnost ověříme pohledem ze strany. Nejčastěji se může jednat o pohmoždění nervů horní části končetiny.

Při kulhání ve fázi podpěru se krátí doba, kdy postižená končetina podepírá tělo. Znamená to, že se postižená končetina zvedne rychleji než končetina zdravá. Je to proto, že kůň nemůže kvůli bolesti nohu pořádně zatížit a doba zakročení se zkracuje. Bolest se nachází většinou v kopytě (kopytní absces), na zadní straně záprstních kostí nebo ve šlachách ohýbačů.

Smíšené kulhání je způsobeno otoky na přední straně záprstních kostí kolem šlachy natahovače. Příčiny vzniku onemocnění spočívají v přetížení koně, uhození se o překážku, nebo vzácněji v horních kloubech končetiny.

K přerušovanému kulhání dochází v důsledku napadení parazity. Může se vyvíjet roky. Ve stěnách střevních tepen se usazují migrující larvy parazitů. Při poranění těchto stěn dochází ke krevním sraženinám, které se dostávají do krevního řečiště. Dochází k těžkým kolikám a ke kulhání, které je způsobeno uzavřením jednotlivých tepen na končetině. Kulhání nastupuje asi po 20 minutách od začátku zátěže.

Kulhání ze střelky je nemoc sportovních koní, která vzniká následkem přetěžování hrudních končetin v parkurovém ježdění, nevhodným využíváním koní na tvrdém povrchu nebo častým využíváním ochotných koní.

Kulhání z lopatky je velmi vzácné a příčina kulhání je opět většinou v kopytě.

Nejlepší léčbou je prevence. Pravidelné odčervování, hygiena na pastvinách a ve stájích a v neposlední řadě uvážlivost jezdce pomáhají vyhnout se těmto nepříjemnostem.

Kulhání mladých koní


Kulhání u mladého koně nejčastěji vzniká z nedostatečné pevnosti nehotové "konstrukce" trupu koně. Zádové svaly musí zesílit a bez tréninku to není možné. Důležité je pomalé zvyšování tréninkových požadavků.

Přetížení hřbetní svaloviny nebo vazů páteře mladých či netrénovaných koní vede k problémům a kulhání. Nejlépe je před samotným obsedáním koně několik dní i týdnů lonžovat pouze se sedlem. Problémem může být i přetížení meziobratlových plotének, kdy se obratle tlačí proti sobě a mohou se navzájem dotýkat trnovými výběžky (syndrom kissing spines). Systematický trénink a správná výživa koně jsou předpokladem k optimálnímu ukládání minerálních látek v kostech a tím i pro zdravý hřbet koně.

Na kulhajícím koni se jezdit nemá. Existují však výjimky, kdy veterinář přímo tuto činnost doporučí, například při špánku, kdy kulhání po několika minutách ježdění zmizí.


Hniloba kopyt

21. srpna 2009 v 17:21 | Nikča |  nemoci koní
Hniloba kopyt je velmi častá nemoc, postihující především oblast střelky. Většinou ji způsobuje těsné kopyto. Přerostlá rohovina zabraňuje potním žlázám plnit jejich funkci (vytvářet kyselé prostředí, které ničí bakterie hniloby). Proto se občas hniloba kopyt vyskytne i u pastevních koní, kteří jsou špatně strouháni nebo kováni. Hniloba vzniká především u koní nacházejících se delší dobu ve špatně kydaném boxe (čpavek vysušuje kopyta a napomáhá vzniku hniloby).

Nemoci kopyt


Hnilobu kopyt poznáme podle:
  • zápachu
  • mazlavé hmoty
  • rohoviny, která se odlupuje a drolí


Jak hnilobu léčit?

Většina lidí hnilobu léčí např. dehtem nebo modrou skalicí. Tyto preparáty ale odstraní pouze následky nemoci, ne její příčinu. Navíc zbavují kopyto vody. Abychom odstranili příčinu, je potřeba koně správně strouhat.

Jak hnilobě předejít?

Pravidelně a hlavně správně strouhat kopyta. Co nejvíce omezit stání koně ve špatně kydané stáji a kopyta pravidelně čistit.


Rakovina kopyt

Rakovina je velmi závažné onemocnění kopyt. Nikdo neví, z čeho přesně vzniká. Ví se jen to, že je to infekce. Zda za její vznik mohou bakterie, to zatím nikdo nedokázal. Velkou roli zde hrají podmínky, ve kterých kůň žije (čistota ve stáji a ve výběhu).

Rakovina kopyt zprvu připomíná hnilobu, zápach bývá ale mnohem silnější a intenzivnější. Rakovinu kopyt spolehlivě poznáme podle toho, že v oblasti střelu dojde k abnormálnímu bujení. Z těchto míst začne růst bělavá hmota, která může vypadat jako květák (je velice citlivá a i při malém poranění krvácí - kůň kulhá).

Jak se rakovina léčí?

Léčbu rakoviny provádí veterinář, který musí být zavolán co nejdříve. Pokud si nejsme jisti, zda jde o hnilobu, nebo o rakovinu, raději se poradíme s veterinářem. Čím dříve se začne s léčbou, tím spíše se podaří vyléčit. V opačném případě může dojít k deformaci celého kopyta. Může se stát, že se léčba bude muset několikrát změnit, než začne zabírat.

Jak můžeme rakovině předejít?

Platí zde stejné zásady jako u hniloby kopyt. Tedy čistá stáj a výběh.

Schvácení kopyt

Schvácení kopyt vzniká především po zánětu kopytní škáry.

Schvácení může být způsobeno:
  • přílišnou námahou
  • alergií (na některé výživné látky - jejich přejedením)
  • dlouhým pobytem ve stáji (příliš mnoho krmení a málo pohybu)
  • následkem jiného zánětu vtěle

Schvácení poznáme podle postoje koně (krk a hlava jsou vytaženy dopředu, kůň je nahrbený a váhu přenáší na zadní končetiny, aby co nejvíce odlehčil předním). Většinou jsou na schvácení náchylnější přední končetiny.

Jak se schvácení léčí?

Léčbu opět musí stanovit a řídit veterinář. Je velmi důležité začít s léčbou co nejdříve. Pokud je schvácení zanedbáno, dochází k chronickému zánětu, při kterém se kopytní kost zvrátí a může se poškodit. V takovém případě léčba trvá dlouho a kůň většinou už nikdy nemůže být používán stejně jako dřív. Někdy se léčba nezdaří a kůň musí být utracen. Jenže schvácení se dá léčit a vyléčit i správným strouháním, a to i ve stádiu, kdy veterináři doporučují utracení. Takto vyléčených koní je mnoho. Rozhodně je dobré léčbu nevzdat a hledat i jiné způsoby, jak koně vyléčit.

Jak schvácení kopyt předejít?

Především koně z ničeho nic nepřetížit, uzpůsobit krmení zátěži a pohybu. Prevencí je celoroční pobyt venku na pastvině.

Parezité koní

21. srpna 2009 v 17:17 | Nikča |  nemoci koní

Tasemnice
Velcí strongyli jsou až 4 cm velcí parazité (čeleď: Strongylidae patřící mezi Hlístice), migrující v larválním stádiu střevními cévami. Poškozují cévy, takže může dojít k prasknutí cévní stěny nebo k přerušení oběhu. Některé druhy parazitují v játrech (Strongylus edentatus).

Nejnebezpečnější je Strongylus vulgaris: larva provrtává střevní stěnu, aby se mohla dostat do největších břišních cév. Střevní stěnu poškozuje uzlíky, které vytváří při pohlavním dozrávání. Vývojový cyklus trvá půl roku! Dospělí červi odsávají krev, kůň trpí anémií.

Napadený kůň hubne, je anemický, má horečku a trpí na kolikové záchvaty, které mohou způsobit až smrt.

Malí strongyli


Charakteristickým znakem malých strongylů je, že někteří se v larválním stádiu zacystují do střevní stěny. Dospělí jedinci parazitují na stěně střeva, kde mohou být příčinou zánětů střevní sliznice. Trus napadeného koně obsahuje vajíčka strongylů. V nich se vyvíjejí larvy, které velmi dobře odolávají prostředí. Larvy aktivně lezou po vlhkých stéblech trav nahoru, kde je koně spasou, a to především ráno. Během dne se larvy stahují zase do vlhké hlíny.

Kůň může trpět občasným průjmem. Často se projevují známky infekce. Kůň ztrácí na váze, srst má matnou a oči kalné. Přemnožení strongylů může způsobit až smrt (u hříbat).

Škrkavka koňská


Škrkavka je střevní hlístice parazitující v tenkém střevě mladých koní. Škrkavky migrují skrze střevní stěnu až do jater a plic a zpět. Poškozují tím tkáně a mohou vyvolat bronchopneumonii (zápal plic). U hříbat se začervení projevuje zježenou matnou srstí, vyhublostí, nafouklým břichem. Kůň kašle a má hnisavý výtok z nozder. Škrkavka vyvolává nechutenství, časté koliky nebo průjem.

Dospělý kůň by měl být proti škrkavkám imunní.

Tasemnice


Existují tři druhy tasemnic napadajících koně. Tasemnice má poměrně složitý vývojový cyklus.

Zkráceně: Larvy tasemnic migrují do střev koně, kde během 1-2 měsíců dospívají. Dospělá tasemnice roste ve střevech až několik desítek let. Rozmnožuje se články těla obsahujícími vajíčka, které kůň vylučuje s trusem.

Tasemnice může způsobit velmi vážné koliky související s ucpáním střev! V místech úchytu na střevní stěnu mohou vzniknout bolestivé vředy.

Střeček


Střeček je obtížný létající hmyz. Koně nejčastěji napadají podkožní střečci (v blízkosti krav) nebo žaludeční střečci (Gasterophilus intestinalis - koňský střeček).

Podkožní střečci kladou vajíčka do srsti v oblasti hřbetu. Z vajíček se vylíhnou larvy, které se zavrtávají do kůže a vytváří bouličky s dýchacím otvorem. U koně se larvy dál nevyvíjí. Problém vyvolává dýchací otvor, kterým se do kůže může dostat infekce.

Žaludeční střečci kladou malá žlutá vajíčka na chlupy předních nohou koně. Při líhnutí larev cítí kůň svědění, začne si nohu okusovat. Larvy putují trávicím traktem do žaludku, kde se uchytí na stěnu. V žaludku se larvy vyvinou v housenky, které kůň vyloučí s trusem.

Oční červ


Oční červ žije v slzných kanálcích. Kůň může nadměrně slzet nebo být přecitlivělý na jasné světlo. V dalších fázích se může objevit zánět spojivek nebo rozsáhlá infekce.

Vlasovec


Vlasovec je malý úzký červ přenášený kousavým hmyzem. Žije ve vazech na krku nebo v měkkých tkáních pod kůží. Larvy mohou žít i v oku. Někteří napadení koně dostanou silnou alergickou reakci. Po celém těle se jim objeví svědivé bouličky.

Plicnivka


Plicnivka se vyskytuje převážně u oslů a mul, koně napadá, pokud s osly sdílí pastvinu. Larvy migrují skrze střevní stěnu do plic, kde se vyvinou v dospělce. Dospělci kladou vajíčka do plic. Vyvolává chronický kašel.

Roup koňský


Během larválního stádia poškozuje roup koňský stěny vnitřností, především tlusté střevo. Dospělé samice roupů kladou vajíčka okolo řitního otvoru, způsobující neustálé svědění. Kůň si vydrbává kořen ohonu, láme si žíně, odírá si okolí řitního otvoru. Rankami se do těla může dostat infekce.

S přibývajícím věkem by zdravý kůň měl získávat proti roupům imunitu.

Spirura koňská


Spirura je přenášená obtížným hmyzem. Larvy přežívají v otevřených ranách, zpomalují hojení, přispívají ke vzniku infekcí, nehojících se ran a lézí.

Hlístice


Hlístice žijí v tenkém střevě hříbat. Larvy žijí v hluboké podestýlce v boxe. Skrze kůži se dostávají do mízních a krevních cév, odtud putují přes plíce, průdušnici a hltan až do střeva. Příznakem je zánět střev doprovázený průjmem. Imunitu proti hlísticím si hříbata vytvoří do půl roku od narození. Jednou napadený kůň už nemůže onemocnět znovu.

Prevence


  • pravidelné odčervování vhodným odčervovacím přípravkem

  • udržování čistoty na pastvině i ve stáji (kydání, rozhrabování trusu - vajíčka parazitů vystavená slunci a vzduchu nepřežijí)

  • střídání pastevních ploch

  • přihnojování pastviny pouze kompostovaným trusem (hnilobné procesy na hnojišti vytvářejí teplo, které parazity zabije)

  • odčervení nového koně dřív než přijde do styku s ostatními obyvateli stáje


Čištění

18. srpna 2009 v 9:06 | Nikča |  čištění
Při denním čištění se srst koně zbavuje špíny, různých nečistot a prachu. Hřívu a ocas je třeba důkladně pročesat. Čištění je zároveň i důležitou masáží, která uvolňuje svaly koně a podporuje prokrvení celého těla. Dávejte při čištění pozor na poranění, kožní choroby a nebo na nezvykle teplá či nateklá místa.

Základní potřeby:
Hřbílko:
Obrazek
Hrubý kartáč:
Obrazek
Jemný kartáč:Obrazek





Háček na kopyta:
Obrazek
Ostatní potřeby:houba,stěrka na pot,hřeben atd.
Postup:
Uvažte koně pokud možno venku, abyste ani vy, ani on nevdechovali prach. Nejdříve je třeba vyčistit kopyta. Odstraňte nejhrubší špínu a pak vyškrabte střelkové rýhy. Odstraňte kamínky, které se v kopytu zaklínily a podívejte se, neční-li z rohoviny trn nebo hřebík. Přezkoušejte, zda podkova stále správně sedí.Nyní přejíždějte hřeblem po krku, bocích, hřbetě a stehnech koně. Na břiše musíte být opatrní. Někteří koně jsou na těchto místech dost citliví-pak je tedy vhodné využít plastikové hřeblo. Masírujte kůži krouživými pohyby. Touto masáží se srst postaví a prach a špína se z ní dají lépe vykartáčovat. Hřeblo pravidelně vyklepávejte.
Potom okartáčujte hrubým kartáčem obzvlášť tvrdošíjnou špínu, kartáčujte také proti srsti. Na hlavě, za ušima a na nohou musíte být zvlášť opatrní. nezapoměňte koně vykartáčovat i pod hřívou, na břiše, na prsou, v ohbí pod spěnkami, na loktech a hleznech. Musíte však být opatrní, mnozí koně jsou citliví a nemají čištění rádi.
Na další čištění vezměte, poud stojíte na pravé straně koně, hřeblo do levé a kartáč do pravé ruky (na levé straně přesně naopak). Začněte nahoře u krku. Čistěte koně dlouhými tahy kartáčem a nakonec otřete kartáč o hřeblo, aby byl zase čistý. Tak postupně vykartáčujte koně po celém těle. Srst musí být úplně hladká a lesklá.
Hřívu kartáčujte rejžákem,plastovým hřeblem nebo hřebenem na hřívu.Ocas musíte pročesat žíni po žíni. Pokud jsou v žíních uzlíky, opatrně je rukou rozpleťte. Teď je kůň kompletně vyčištěný a můžete ho osedlat. Kartáče i hřebla před uklizením dobře očistěte. Nezapomeňte, že po ježdění musíte koně ještě jednou vyhřebelcovat.



Voltiž

18. srpna 2009 v 9:03 | Nikča |  konské disciplíny

Když se řekne voltiž, ne každý hned ví, o co se jedná. Tato soutěžní disciplína je pro každého jezdce velice důležitá a vůbec není na škodu, voltiž jezdit a tím získat lepší rovnováhu v sedle. Pokud někdo opravdu netuší, co to voltiž je, tak se to pokusím vysvětlit velice zjednodušeně, a to tak, že voltiž je vlastně gymnastika na neosedlaném koni. Kůň vždy pracuje na levou ruku ve cvalu v kruhu o minimálním průměru 13 m. Aby mohl jezdec provádět různé cviky a figury na tomto neosedlaném koni, musí mít kůň postrojen do speciální výstroje, kterou nevidíme nikde jinde, možná by se daly některé části přirovnat k lonžovací výstroji koně.
Postroje:
  • voltižní obřišník
  • vyvazovací otěže s gumovým kroužkem
Ve voltiži existuje několik druhů soutěží. Jedna z nich je voltiž ve družstvech (max. 12 členů). Družstvo se skládá z 8 členů, 1 koně, 1 vodiče a 1 náhradního jezdce jednotlivcích nebo dvojicích.
Rozhodčí známkují soutěžící stupnicí od 1 do 10 stejně jako v drezuře.
I ve voltiži můžou cvičit na koních i jezdci s různými tělesnými nebo duševními postiženími. V tom případě se voltiži říká paravoltiž.
Obrazek


PODMÍNKY PRO ZÍSKÁNÍ JEZDECKÉ LICENCE

18. srpna 2009 v 8:59 | Nikča |  ZZVJ


Česká jezdecká federace stanovuje následující podmínky k získání jezdecké licence.
K získání jezdecké licence je třeba vykonat zkoušku základního výcviku jezdce za následujících podmínek
(neplatí pro jezdce voltiže, pony, spřežení , reiningu a vytrvalosti).
1) Uchazeč musí dovršit v daném roce věk minimálně 12 let.
2) Uchazeč musí prokázat složením praktické zkoušky dovednost v jízdě na koni
- vodění a předvádění koně
- drezurní úloha - národní úloha č.Z1 nebo Z2
- překonání parkuru ve výšce 70 - 90 cm s 1 distancí , 1 kombinací, přechod do klusu a skákání kavalet
z klusu
3) Uchazeč musí prokázat základní teoretické znalosti z :
- anatomie a fyziologie koně
- napájení, krmení, ošetřování a kování
- úrazy a nemoci koní
- základní zdravotní ošetření
- ústroj jezdců , postroj koní
- bezpečnost jezdce a základní první pomoc
- disciplíny jezdeckého sportu
- základní znalost pravidel
Svoje znalosti prokáže uchazeč formou testu.
4) Minimální počet uchazečů je 6, maximální počet je 20.
5) Zápisné ke zkoušce (i opakované) je 500,-Kč, je příjmem pořádající oblasti ČJF a nevrací se.
Účastník kromě uvedeného uhradí účastnický poplatek související s pokrytím nákladů na uspořádání zkoušek
(technické zajištění aj.), jehož výši stanový pořádající oblast ve spolupráci s pověřeným pořadatelem.
6) Jezdeckou licenci bez absolvování výše uvedené zkoušky mohou obdržet absolventi učilišť Kladruby n/L. ,
Lanškroun, Kroměříž a absolventi policejního kursu - ZZVJ Policie ČR.
Opravné zkoušky
- Jezdec, který neuspěje u zkoušek jak z praktické tak i teoretické části, opakuje celou zkoušku nejdříve
za 6 měsíců .
- Jezdec,který neuspěje u zkoušek v praktické části (drezura nebo parkur nebo oboje) ,opakuje celou
praktickou část nejdříve za 6 měsíců.
- Jezdec, který neuspěje v teoretické části (testu) ,opakuje zkoušku jen z teorie nejdříve za 1 měsíc.
- Opravnou zkoušku musí jezdec vykonat nejpozději do 2 let.
Přerušení zkoušek
V mimořádném případě může komise ze závažných důvodů jezdce ze zkoušek vyloučit( nenechat jej dokončit).
Hodnocení zkoušky základního výcviku
- V drezúře jsou hodnoceni uchazeči v základních chodech - krok,klus,cval,provedení kruhu,srovnání koně
a zastavení. Základním hodnocením je sed a vliv jezdce.
- Ve skoku na parkuru je základním kritériem hodnocení - rovnováha, styl jezdce.
- V teoretické zkoušce základní znalosti formou testu - min.30 správných odpovědí (z 35 otázek)=splnil.
Jednotlivé části zkoušky jsou hodnoceny výrokem komise - splnil / nesplnil.

OTÁZKY A ODPOVĚDI:

1. Jakou zkratku má mezinárodní jezdecké federace?
FEI
2. Kdo organizuje jezdecký sport v České republice?
Česká jezdecká federace (ČJF)
3. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu?
Pravidly jezdeckého sportu
4. Které zkoušky zahrnuje soutěž všestrannosti?
První den drezůra, druhý den terénní jízdy (klusová, cvalová část a cross country), třetí den parkur
5. Jaké jsou rozměry drezúrního obdélníku?
Do "L" 20x40, vyšší 20x60
6. Jaké znáte základní chody koně?
Krok, klus, cval
7. Co rozumíte pod pojmem barování koně?
Koni se při skákání dává železná tyčka a v momentu odskoku se tyčka zvedne, aby se kůň uhodil. Cílem má být větší pozornost koně, zvedání nohou. Barování je zakázané!
8. Ve kterém roce stáří se mohou koně poprvé zúčastnit skokových soutěží?
Ve 4 letech, OH nejdříve v 7 letech
9. Jaké skoky musí být na opracovišti na závodech?
Nejméně jedna překážka výšková a jedna šířková
10. Jaké může být stáří jezdce pokud startuje za juniory?
14 - 18 let
11. Jaké jsou výšky překážek v jednotlivých klasických stupních obtížnosti?
ZM-90cm
Z-100cm
ZL-110cm
L-120cm
S-130cm
ST-140cm
T-150cm
TT-160cm
12. Jaké znáš penalizace trestnými body na parkuru podle stupnice A?
Poboření překážky - 4 trestné body
Neposlušnost - 3 trestné body
Pád jezdce, koně nebo obou - vyloučení
13. Co je to martingal a k čemu slouží?
Zabraňuje koni, aby převracel hlavu, zmírňuje působení otěží. V drezuře je to pomocná otěž - zakázán. V parkuru povolen. Skládá se z nákrčního řemene, martingalové vidlice s kroužky a z podhrudníku s propínací smyčkou na podbřišník
14. Popiš správnou výstroj jezdce při tréninku?
Boty - vysoké, s hladkou podrážkou, bez tkaniček, zpevňující lýtko
Kalhoty - dlouhé, elastické, zastrčené do bot (jezdecké kalhoty - rajtky)
Helma - pro juniory tříbodové uchycení
15. Jaké druhy nánosníků znáš?
Hanoverský, anglický, mexický, kombinovaný
16. Popiš uzdečku a uzdu?
Uzdečka: zátylník, lícnice, čelenka, podhrdelník, nánosník, udidlo, otěže
Uzda: zátylník, dvoje lícnice, čelenka, podhrdelník, nánosník, stihlové udidlo, pákové udidlo, podbradní řetízek, stihlová otěž, páková otěž
17. Popiš sedlo s jeho doplňky?
Sedlo:přední a zadní rozsocha, posedlí, sedlová komora, bočnice, kolenní opěrky
Doplňky: podbřišník, třmenový řemen, třmen, dečka pod sedlo, poprsník
18. Jaké znáš ochranné pomůcky při výcviku a soutěžích pro koně?
Zvony, bandáže, kamaše, "okopávačka", kožíšek na podbřišníku proti odírání, gumové kroužky (na udidle)
19. Popiš vodění a předvádění koně?
Vodění: s vedením koně se setkáváme praktickykaždý den, vedeme koně na uzdečce (ohlávce) po jeho levé straně.
Předvádění: koně předvádíme na závodech nebo výstavách - vždy na uzdečce, kůň má startovací číslo, nesmí mít ochranné pomůcky, před komisí zastaví, všechny čtyři nohy vyšlápnuté, potom jde 10m v kroku, točí doprava, asi 35m klus, zastaví, čeká na povel k odejití, odchází v kroku
20. Vyjmenuj nejběžnější nemoci koní?
Kolika, schvácení kopyt, černá zástava moči, zánět horních cest dýchacích, zánět pouzdra šlachového, rakovina kopyt, hřebčí nákaza, svrab, chřipka
21. Jaké znáš ochranné pomůcky jezdce při výcviku?
Helma (pro juniory s tříbodovým uchycením), jezdecké boty, rukavice
22. Jaké jsou vzdálenosti kavalet v kroku a v klusu?
v kroku: 80 - 100cm
v klusu:120 - 140cm
23. Jakou funkci má vnější otěž?
Je vedoucí, vede koně po kruhu
24. Jak se chová jezdec s koněm na veřejné komunikaci?
Maximálně 3 koně, na silnici s držíme vpravo, řídit potah je povoleno od 16 let se znalostí pravidel silničního provozu
25. Vsvětli pojem "chod" a "ruch" koně?
Chod: krok, klus, cval
Ruch:určité tempo v chodu (krátký, střední, prodloužený)
26. Co je to "akce"?
Způsob předvádění (předních) nohou (nízká, vysoká)
27. Popiš správný sed jezdce?
Pevný, pružný, uvolněný, prošlápnuté paty, přiložené holeně, sedět v nejhlubší části sedla, narovnaný, dívat se dopředu, paže přiložené k tělu, ruka v pěst, přímka - ucho, rameno, kyčel, pata
28. Jaké znáš pomocné otěže?
Pevný martingal, chambon, průvlečky, pevná vyvazovací otěž, vyvazovací gumy, gogue
29. Vyjmenuj pomůcky, kterými jezdec působí na koně?
Základní: sed, holeň, ruka
Vedlejší: hlas, bičík, ostruhy
30. Na které straně skoku se umisťuje červený a bílý praporek?
Červený: pravá strana
Bílý: levá strana
31. Jaké doklady potřebuje jezdec pro start na závodech?
Jezdeckou licenci
32. Jakou ústroj musí mít jezdec v parkurovém skákání?
Helma (tříbodové uchycení), jezdecké sako, bílá košile a kravata, bílé rajtky, vysoké jezdecké boty
33. Jakou ústroj musí mít jezdec na drezúrní soutěž?
Cylindr, černý frak, bílé rajtky, vysoké jezdecké boty
34. Vyjmenuj několi zásad bezpečí při práci ve stáji?
Ke koni přistupujeme klidně, rozhodně, oslovíme jej, nechodit k ležícímu koni (výjimka kůň nemocný), před čištěním a krmením uvázat (volné stání)
35. Kdo odpovídá za bezpečnost jezdce při výcvikové hodině?
Cvičitel nebo trenér
36. V kolika letech může jezdec provádět zkoušku ZZVJ?
Ve 12 letech
37. Jaká jsou doporučená očkování pro jezdce?
Proti tetanu
38. Jaké znáš základní barvy koně?
Albín, isabela, plavák, ryzák, hnědák, vraník, bělouš, strakáč
39. Co jsou vrozené odznaky u koní?
Na hlavě: kvítek, hvězda, nosní pruh, lysina, šňupka, mléčná huba, lucerna
Na končetinách: korunka, spěnka, patka, nadspěnkový kloub, vysoko bílá
40. Co jsou získané odznaky u koní?
Výžehy: dusíkem (bílé) nebo železem
Odznak hříběcí: v sedlové poloze (č. okresu, pořadové číslo)
Odznak chovu nebo hřebčína: na stehně nebo žuchvě
41. Popis koně?

42. Ošetření koně před výcvikem a po výcviku?
Načesat hřívu a ocas, kartáčem vyčistit celého koně, houbičkou otřít oči a nozdry, před jízdou i po jízdě vyčistit kopyta
43. Základní krmivo pro koně?
Rostlinné, živočišné, minerální, jadrné, objemné
Objemná krmiva: seno, sláma, zelená píce
Živočišná krmiva: sušené mléko, živočišné mléko
Minerální krmiva: liz krmné soli
Jadrná krmiva: oves, ječmen, kukuřice
44. Napájení koní?
Používáme zdravotně nezávadnou vodu, teplota asi 10 - 12 C, denní potřeba 40 - 60 l vody na den (závisí na stáří, pracovním výkonu a počasí)
45. Úrazy koní a jejich ošetření?
Otlaky a zduření: chladit, jakmile se ztratí potírat mastí
Zakutí (podkovák poškodí škáru kopytní): jodová tinktura
Rány: dobře vydesinfikovat, pokud je to větší zranění zavoláme veterináře (přeočkování proti tetanu)
Krvácení: zastavit krvácení (studená voda), vyčistit, přiložit tlakový obvaz
Nášlap (proniknutí cizího tělesa do kopyta): vyčistit, přiložit tlakový obvaz
Zášlap (druhou končetinou): desinfekce, elastický obvaz
46. Zlozvyky koní?
Hodinaření, klkání, tkalcování, hrabání, kopání
47. Nemoci koní a jejich léčení?
Kolika...
Zchvácení kopyt...
Černá zástava moče...
Zánět horních cest dýchacích...
Hniloba kopyt...
Chřipka...
Tetanus...
48. Podkování kopyt, druhy podkov, ošetření?
Kování:6 - 8 týdnů (dle potřeby)
Druhy podkov: paantoflice, zámková, ozubová
Bílá čára - citlivá - zakutí
49. Penalizace v terénní zkoušce v čase?
Za pád na překážce na úseku B - 60 trestných bodů
Za pád na trati mimo překážku - 0 trestných bodů
50. Základní typy překážek v parkuru?
Vodní příkop - šířkový
Kolmý skok - výškový
Oxer - výškošířkový
Ostatní - dablebar, triplebar, vějíř, zeď, bulfinč, viadukt
51. Jaké znáš zvláštní soutěže v parkuru?
Štafetové skákání, kostýmové skákání, volba překážek (dráhy), mini maxi, bariérové skákání, postupná obtížnost, dvoufázové skákání
52. Jak postupujeme při podávání protestu na závodech?
Protest může podávat pouze trenér nebo vedoucí družstva, písemně + 200Kč. Pokud rozhodčí rozhodne, že byl protest oprávněný, změní výsledky a vrátí 200Kč, pokud byl protest neoprávněný, peníze propadají.
53. Jaké jsou základní vzdálenosti v kombinaci?
1 cvalový: 7,5m
2 cvalový: 10,5m
3 cvalový: 14m
4 cvalový: 17,5m
5 cvalový: 21m
54. Chyby při vedení koně na kruhu?
Dívá se ven, záď utíká ven z kruhu, kůň padá po pleci ven z kruhu
55. Co je to mimochod?
Následující sled při mimochodu - LZ+LP, PZ+PP
56. Jaký je nohosledv kroku, klusu a ve cvalu?
Krok: LZ, LP, PZ, PP (4 údery)
Klus: LZ+PP, PZ+LP (2 údery)
Cval:(na pravou ruku) LZ, LP+PZ, PP (3 údery)
57. Jaké jsou zásady první pomoci pro jezdce?
Při bezvědomí zkontrolujeme dýchání a srdce, revize dutiny ústní, postiženého uložíme do stabilní polohy
58. Úloha komisaře na opracovišti?
Všechna opracoviště musí být pod stálým dohledem, alespoň jeden komisař musí být přítomen, kdykoliv jsou tyto prostory používány, aby byla dodržována všechna pravidla. Komisař hlídá, aby se skoky na opracovišti skákaly ze správné strany, aby jezdci měli helmu - junioři tříbodové uchycení, maximální délka biče 75cm, šporny jen tupý konec směrem dolů - 3,5cm
59. Jak provedeme přechod v zastavení?
Zasednutí, ztiuhnutí v kříži, stisknutí kolen a holení, nakonec poloviční zádrž
60. Kdo provádí kontrolu před drezurní zkouškou?
Sbor rozhodčích a veterinář
61. Jaká je tělesná teplota dospělého koně?
37,5 - 38 C
62. Kolik má dospělý kůň zubů?
Klisna: 36
Hřebec:40
63. Kolik potřebuje dospělý kůň vody?
40 - 60 l (záleží na stáří, zátěži, počasí)
64. Co je to velký kruh a jaký má průměr?
Je to cvik, který se používá na jízdárně a má průměr 20m
65. První pomoc při zlomeninách a bezvědomí?
Zlomeniny:Znehybnění poraněné části, při otevřené zlomenině nejdříve ránu vydesinfikujeme, úlomek kosti obložíme stočeným obinadlem, které pevně připevníme dalším obinadlem
Bezvědomí: Při bezvědomí zkontrolujeme dýchání a srdce, revize dutiny ústní, postiženého uložíme do stabilní polohy



Zbarvení koní

18. srpna 2009 v 8:54 | Nikča |  zbarvení koní
Pro zbarvení koně je rozhodující množství základního barviva (pigmentu) a obsah černého baviva (melaninu). Koně, jejichž srst má jen základní pigment, mají srst žlutou nebo červenou (ryzou). S přídavkem melaninu barvy tmavne.
Při popisu koně si všímáme základní barvy srsti, její sytosti a odstínu, stejně jako zvláštností (prokvetenost, grošovanost aopd.)
Podle základní barvy srsti rozpoznáváme tyto barvy: hnědá, červená, žlutá, černá, bílá a smíšené
Bělouš rovnoměrná směs bílých a černých chlupů. Srst se pohybuje od světlé až po železitou (velmi tmavou). Kůže je černá. Rozlišujeme bělouše vybělující a nevybělující. Vybělující se rodí s tmavou srstí, která postupem věku vyběluje (vybělování začíná na hlavě), kdežto nevybělující bělouš má takovou barvu, se kterou se narodil.
Vraník je zcela černý kůň, který má pigment všude kromě možných bílých znaků. Touto barvou se vyznačují např. koně fríští, kteří ale nesmí mít bíle odznaky nebo felští poníci. Rozlišujeme vraníky na uhlové- tmavá barva bez lesku, lesklé- jejich srst má kovový nádech a letní, jejichž barva má modravý až červenavý nádech
Hnědák má hnědou či rezavou srst s černou hřívou, ocasem a spodky končetin. Barvy jsou odrezavé po hnědou nebo nažloutlou. Zde rozdělujeme na černé hnědáky, kteří mají černou srst a jen okolo huby a ve slabinách hnědou. Srnčí hnědáky, kteří mají srst nažloutlou a může se u nich vyskytnout i úhoří pruh, světlé a tmavé, hnědáky zlaté- ti mají kaštanově hnědou barvu s kovovým leskem a červené hnědáky, kteří se vyznačují červenohnědou barvou s černými končetinami.
Ryzák může mít různé odstíny zlaté od světlé až po červenozlatou. hříva a ocas mohou být o něco světlejší i tmavší než srst. Ryzáky dělíme na tmavé-mají nejtmavší povolený odstín ryzé barvy, jasné-jsou jasně ryzí až do žluta přecházející, hříva by měla být ještě světlejší než srst, ohnivé- hnědočervená srst s výrazným leskem, černé- černá barva s červenavým odstínem srsti, hříva a ocas jsou téměř černé. U ryzáků se vyskytují tzv. Muhammadovy skvrny, jsou to tmavé skvrny na zádi, plecích a krku- někdy se jim také říká Eclipsovy skvrny- údajně je měl tento velice slavný ryzák. Tato barva je typická např. pro baškirské koně.
Plavák Světle písková srst s černou hřívou, ohonem, nohama a často i se zádovým pruhem (úhořím pruhem) a někdy i zebrováním na kohoutku a nohách. Barva se pohybuje od žluté po myšovou v závislosti na rozložení pigmentu. kůže je černá. Rozlišujeme plaváky žluté, žemlové, srnčí a tmavé. Zástupci plaváků jsou fjordlingové. u nás se chovají chlumečtí plaváci.
Palomino neboli Isabela má zlatou srst s bílou či krémovou hřívou a ohonem. Barva se pohybuje od žluté po světle krémovou až bílou. Kůže má růžové zabarvení a oko by mělo být jakoby skleněné. Rozlišujeme na hermelínové- velmi světlé, zlaté, žluté a tmavé. Tato barva je typická pro koně plemene hafling. U nás se chovají čeští teplokrevníci rázu Kinski, což jsou isabely.

Strakoš má po těle více či méně kruhovité skvrny odlišné od hlavní tělové barvy, které jsou rozloženy po celém těle. Strakoše rozlišujeme na piebald- velké nepravidelné černo-bílé skvrny a skewbald- velké nepravidelné skvny jiných barev než je černá.
Grošák tmavošedé chlupy vytvářejí na světlém podkladě viditelné kroužky. U tohoto typu zbarvení se ale stává, že s přibývajícím věkem mizí.
Tygr má hnědé nebo šedé žíhání, popřípadě skvrny tmavších barev, které ovšem nejsou tak velké jako u strakáče.
Pstružák má hnědé skvrnky na jinak šedém podkladě.
Mourek černá nebo hnědá srst se značným podílem bílých chlupů

Červený bělouš rezavá srst promísená s bílými chlupy, které zesvětlují její odstín. Modrý bělouš černá nebo hnědá barva srsti promísená s bílými chlupy, které jí dodávají modravý nádech.

Cremello má krémově zbarvenou srst s nepigmentovanou kůží.

Albín kůň s nepigmentovanou kůží, červeným nebo modrým okem, nepigmentovanou rohovinou kopyt. Albíni se rodí bílí.






Znaky na hlavě


Malá bílá skvrnka na čele je KVÍTEK nebo VLOČKA.
Trochu větší než vločka je HVĚZDA. Na horním horním pysku se může objevit
SLINKA, anebo TLAMKA kosodélníkového tvaru. Někdy je spojena s nosním pruhem.

Bílé pysky jsou MLÉČNÁ HUBA, skvrnité pysky ŽABÍ HUBA. Tento znak se často vyskytuje o Fjordských koní a Belgických chladnokrevníků.
Bílý pás od čela k nosu se nazývá NOSNÍ PRUH.
ÚZKÁ LYSINA je přechod mezi nosním pruhem a širokou lysinou.
Bílá barva zasahující čelo a odtud za oči a ke koutkům tlamy je LUCERNA neboli také ŠIROKÁ LYSINA.

Znaky na nohách

Na nohách bývá KORUNKA nebo HERMELÍN - bílé lemování okraje kopyta s černými skvrnami.

Bílému zbarvení po nebo těsně nad spěnkový kloub říkáme PONOŽKA.

PODKOLENKA sahá po zápěstí (přední noha) nebo po hlezení kloub (zadní noha).

Př. (znaky na hlavě)
1. 2.3. 4. 5.

1.Nosní lysina
2.Kvítek
3.Lysina
4.Lucerna
5.Nosní pruh

Western

12. srpna 2009 v 18:23 | Nikča |  konské disciplíny

Trochu historie

Když v 16. století přišli conquistadoři se svými stády dobytka a koňmi do Ameriky, přivezli s sebou i svou techniku práce s hovězím dobytkem za pomoci koní, která se velmi rychle rozšířila zejména v Mexiku a na jihozápadě dnešních Spojených států.
Mexičtí a kalifornští vaqueros vyvinuli speciální jezdecký styl, při němž jezdec na koně téměř nemusí dbát. Koně tehdy sloužili koneckonců jen k tomu, aby na nich mohli honci kontrolovat stáda dobytka. Koně sice museli umět poslouchat jen několik málo příkazů, zato ale museli být schopní na místě okamžitě zareagovat. Texasané tento jezdecký styl později dále rozvinuli.
*

Cow sense

Díky těmto speciálním požadavkům se vyvinulo plemeno inteligentních, poslušných a obratných koní, kteří byli kromě toho i velmi rychlí a vytrvalí a byli také schopni pracovat samostatně. Museli mít především takzvaný "cow sense", což znamená, že museli dokázat oddělit kus dobytka od stáda anebo izolované zvíře naopak zpět do stáda vehnat.
*

Westernové ježdění dnes

Westernové ježdění, které se praktikuje v dnešní době, nemá s tehdejším účelovým ježděním už pranic společného. Přesto jsou základní principy tohoto jezdeckého stylu platné dodnes. Záleží především na tom, aby jezdec při jízdě na koně působil co možná nejméně a aby ho neomezoval při rozvíjení jeho přirozeného elánu.
Při westernovém ježdění se rozlišují dva jezdeceké styly: kalifornský, který se trochu více podobá klasickému anglickému stylu, a texaský, kerý je pohodlnější při delší jízdě a který se osvědčil zejména ve velmi nerovném terénu.
*

Při jízdě v texaském stylu se jezdec opírá do třmenů silněji než při kalifornském stylu. To má velkou výhodu především v nerovném terénu a při častých změnách chodů.
*

Jak vypadá typický westernový kůň?

Idelání westernový kůň není příliš velký (má asi 1,55 metru v kohoutku), má mohutnou záď, dobře vyvinutý hrudník a dlouhý krk. Je to obratný kůň, který dokáže bleskově reagovat, je velmi povolný a má pohodlné chody a vyrovnaný charakter. Musí být také interligentní, aby rychle porozuměl příkazům, které mu jezdec udílí, rachle na ně reagoval a vykonal je.
Plemena, která se nejčastěji používají k westernovému ježdění, jsou quarter horse, paint horse (to je vlastně strakatý quarter) a appaloosa. Na westernové ježdění mohou být ale vycvičena i mnohá další plemena koní a poníků.
*

Správný chov

Předpokladem pro úspěšný výcvik koně je, že je chován v takových podmínkách a takovým způsobem, které odpovídají jeho druhu. Kůň by měl být držen po celý rok buď na pastvišti, nebo v otevřeném stání, aby mohl uspokojit svou přirozenou potřebu pohybu. Tak se nemusí napřed vždycky odreagovávat, než s ním člověk začne pracovat. Kontakt s ostatními koňmi je důležitý pro jeho duševní rovnováhu. A samozřejmě se mu také člověk musí postarat o dostatek rozptýlení, dobrou stravu a zdravotní péči. Pak je kůň ochotný spolupracovat.
*

Výstroj westernového koně

Uzdění
Jak uzdy, tak i kandáre jsou vybaveny tyčkami rozličných délek, takzvanými "stromy". Ve druhém roce výcviku se kůň jezdí s bosalem, což je uzdění bez udítka s pákovým účinkem. Jezdec dává koni vždy jen docela krátké pomůcky otěží a jinak jezdí s dlouhými otěžemi.
Sedlo a sedlová pokrývka
Westernové sedlo je hluboké, pohodlné a především těžké! Protože je ale tak veliké, rozdělí se jeho váha rovnoměrně po celém hřbetě koně. Sedlová pokrývka, zvaná také "pad", je velmi tlustá (několik centimetrů) a chrání koni zároveň hřbet.
Třmeny
Dlouhé třmeny jsou drženy takzvanými "fenders" (to jsou široké pruhy kůže, sloužící jako třmenové řemeny). Při texaském stylu westernového ježdění se lýtka jezdce nedotýkají koňského těla a jsou vystrčena dopředu. Dotknou se koně jedině tehdy, když jezdec dá pomůcku stehny. Tím se liší od běžného jezdeckého stylu.
*

Kovbojové drželi otěže vždycky v levé ruce, aby mohli pravou rukou vrhat laso. Pokud nepotřebujete laso, můžete držet otěže buď v jedné, nebo ve druhé ruce.
*
Nejdůležitější soutěže pro westernové jezdce
Pleasure
Při předvádění westernového koně v základních chodech walk (krok), jog (klus) a lope (cval) se posuzuje uvolněnost, rovnováha, korektní držení těla a disciplína.
Trail
Zkouška obratnosti s překážkami, které se mohou vyskytovat v terénu (brána, most, houpačka, tyče do L, plachty apod.).
Reining
Westernová drezura s plynulými přechody v cvalu (lead changes), rychlými "piruetami" (spins), parádami ze cvalu do zastavení (sliding stops), obraty kolem zádě (rollbacks) a couváním ( back up).
Western riding
Zkouška obratnosti, při níž se elementy zkoušky pleasure kombinují s různým manévry, které je nutno zajet bezchybně a velmi přesně.
Cutting
"Odříznutí", vyčlenění a oddělení jednoho zvířete ze stáda.
Working cowhorse
Prvky reiningu, používané při honu dobytka.
Barrel race
Jízda na čas kolem tří barelů, sestavených do trojúhelníkového tvaru.
Pole bending
Slalom na čas kolem tyčí, postavených v přímé linii za sebou.
*
*
Westernový kůň ve službách kovbojů.
*
Kůň jako partner
*
Westernové ježdění má svůj původ v práci kovbojů. Uplatňuje se v nejkrásnější jízdárně světa, kterou příroda bezesporu je. Kůň by tu měl pracovat nejen samostatně a ochotně, ale musí mít ještě celou řadu jiných potřebných vlastností.
*
Kovboj a jeho kůň musí tvořit dobře sehraný tým, ve kterém se může jeden na druhého bezvýhradně spolehnout. To je opravdu mimořádně důležité v nouzových situacích.
*

Výcvik - základem je instinkt

Kůň ve službách kovboje musí pracovat. Zná svůj "job" a svědomitě ho provádí. Významnou roli hraje nejen výcvik, nýbrž také instinkt, takzvaný "cow sense" (cit pro krávy). Nejprve dostane zvíře základní výcvik jako každý jiný kůň. Teprve potom se krok za krokem seznamuje se svou budoucí prací, a to v doprovodu zkušeného koně. Po staletí je výcvik založen na stejném principu - koně sice musejí umět poslechnout pouze několik málo příkazů, zato však musejí být schopni správně zareagovat na určité situace. Nenacvičuje se však zároveň žádný pohyb jeho těla nebo nohou. Při westernovém ježdění jde především o to, aby se kůň naučil využívat svých schopností instinktivně, kdykoli je to potřeba. Příležitost musí sám vypozorovat a stále se přitom pohybovat tak, aby měl své stádo krav pod kontrolou. Učební metoda se zakládá na poznatku, že člověk může koně naučit jen to, co by se při úplné volnosti naučil sám. Výsledek je překvapující. Kovbojský kůň koná všechny pohyby, které jsou potřebné k ohlídání a řízení stáda, zcela přirozeným způsobem - podle potřeby mění krok a cval, zrychluje, snižuje tempo, zastavuje, obrací a nikdy při tom své stádo krav nespouští z očí.
*

Vzájemný respekt

Kovbojský kůň prokazuje svému majiteli neocenitelné služby, podle toho se s ním také zachází a zároveň je podle toho také odměňován. Dostává dostatečné množství krmiva, má prostorný box (nebo ještě lépe tráví celý rok na pastvišti či v otevřeném stání) a po namáhavém pracovním dni si vždy může den nebo dva odpočinout.
Kůň zato musí svého jezdce respektovat a poslouchat. Nesmí například jen čistě z radosti vyskakovat nebo si podle své vůle zacválat. Samostatnost je vítána, ale jen když se omezuje na práci. Například kůň, který odmítá opustit své čtyřnohé přátele, není k potřebě.
*
Kovbojský kůň si časem sám vypěstuje obratnost, kterou k výkonu své práce potřebuje. Ustoupit stranou, obrátit na nejmenší ploše, zvládat obtížný terén ... k tomu, aby kůň dosáhl požadovaných cílů, využije celý svůj přirozený talent.
*

V čem je rozdíl?

Kovbojové nasedají na koně, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Zdá se, že problémy, jako nasednout, rozjet se, projet někudy nebo být nervózní vůbec neznají, a také o tom ani nepřemýšlejí. Jezdec a kůň jsou dokonalý tým. Tajemství tkví v jejich profesionalitě. Kovbojové jsou zkrátka neporazitelní drezurní jezdci. Kůň ve službách kovboje udivuje svou spolehlivostí a svým "cow sense". Tyto vlastnosti má sice v sobě každý kůň, ale jen westernový jezdec je umí stále podporovat a prohlubovat - svými věcnými znalostmi a správným zacházením s koněm, které se opírá o znalosti psychologie zvířete.
*

Westernový kůň

Westernoví koně musejí být talentovaní, v dokonalé kondici, a aby byli ve svém "povolání" úspěšní, musejí mít také správnou povahu.
*

Westernový kůň nebo kůň pro kovboje?

Základy výcviku kovbojských koní platí i pro westernové koně. Také v tomto případě hraje rozhodující roli partnerství a vzájemná důvěra. Jediný rozdíl je v tom, že westernoví koně nevykonávají denní práci spojenou s pastvou a hlídáním hovězího dobytka, ačkoliv pro to samozřejmě mají potřebné schopnosti. Technika a filozofie jízdy je v obou případech stejná.
*

Bezpečný kůň

Westernový kůň má ke svému jezdci neomezenou důvěru a je za každé situace poslušný, ať již na povely z ruky nebo ze sedla. Nikdy svého mistra nevystaví zbytečnému nebezpečí, nechá se řídit jednou rukou a bez problémů zůstane klidně stát. Vnímá i minimum povelových pomůcek a zvládá tak nejobtížnější situace, aniž by zapomínal na svůj náklad a na svého jezdce. Má jistý krok a umí přesně odhadnout terén. Westernový kůň je velmi samostatný a přesto zcela oddaný svému jezdci. při nákupu koně by se tedy mělo dbát především na dobrou povahu a ochotu podávat požadované výkony. Počítá se s tím, že během jízdy bude jezdec na koně působit jen minimálně. Neměl by omezovat jeho přirozený elán.
*

Podle čeho poznáte dobrého westernového koně?

Jestliže můžete při vedení jednou rukou na dlouhé otěži:
* pokračovat v chodu krokem, zatímco ostatní odcválají,
* vstoupit do cesty traktorům, projet hustě obydlenou vesnicí nebo na pastvě sválat kolem ostatních koní, aniž by to Vašeho koně znervóznilo,
* soustředit se na své úkoly, aniž byste se museli obávat hektické reakce svého koně.
Potom tedy máte dobře vycvičeného westernového koně!
*

Kovbojové vedou své koně na jedné ruce a někdy dokonce vůbec otěže nedrží. Jinak by totiž měli při své práci doslova svázané ruce. Dobře trénovaný kůň se dá při své práci ovládat jen několika povelovými pomůckami. V takovém případě lze mluvit o impulzním ježdění, protože pomůcky používají jen jednou a krátce. Například při chytání telete do lasa jezdec s koně seskočí, jakmile laso nahodí. Kůň se rázem zastaví, aniž by jej k tomu jezdec musel vyzývat a napne laso tím, že o několik kroků ustoupí. Pak laso napíná tak dlouho, dokud jezdec tele nespoutá.
*
Základní vybavení.
*
Westernovým jezdcem se stane jen ten, kdo bezpečně zvládne tento jezdecký styl a navíc má potřebnou mentalitu. Vybavení slouží pouze k uvedení techniky a zásad westernového způsobu jízdy do praxe. Na začátku výcviku je ovšem vybavení poněkud vedlejší věcí.
*

Vybavení jezdce

Základní vybavení, které potřebujete pro westernové ježdění, musí být bezpečné, pohodlné a také odpovídat tradici. Máte sice velký výběr, ale dejte pozor, protože rozhodně neplatí, že co je nejdražší, musí být bezpodmínečně nejlepší!
*

Jak se jezdec obléká

Na svou první lekci westernového ježdění potřebujete jen něco jednoduchého a pohodlného. Určitě Vám stačí kalhoty, které nedřou, a podle počasí tričko, mikina nebo bunda. U obuvi již jsou nutné holinky, protože nízké boty by se mohly zachytit ve třmenech. Jistě však víte, že se při westernovém ježdění dodržují určité tradice, které mají své opodstatnění. Westernový jezdec nosí většinou modré džínsy (jsou však možné i jiné barvy), které jsou tak dlouhé, že sahají až po kotníky. K tomu patří pár westernových holinek, tričko, široký pásek, kovbojský klobouk - a již jsme kompletně vybaveni. Počítejte s tím, že všechno dohromady Vás to bude stát asi několik tisíc korun, záleží na provedení a značce.
*

*

Kožené chrániče nohou (chaps)

Pokud se Vám nechce džínsy stále prát (westernový jezdec nosí vždy čisté oblečení!), a chcete-li se vyhnout tomu, že se brzy obnosí (jde to velmi rychle!), potom se možná rozhodnete pro kožené chrániče nohou. Můžete si vybrat buď pracovní chaps, které sahají jen pod kolena, nebo dlouhé, které dosahují až na zem, takže chrání holeně, když jste v sedle.
*

Sedlo

Tradice westernového ježdění je velmi dlouhá a podle ní má mít každý westernový jezdec své vlastní sedlo.
Westernová sedla mohou mít různé provedení a také posedlí bývá odlišné. Jedno a totéž provedení se prodává v různých velikostech. Cítíte.li se v nějakém sedle dobře, měli byste si koupit právě tento model, ovšem za předpokladu, že jste se s konečnou platností rozhodli u westernového ježdění zůstat. Jinak byste si museli zvykat na jiné sedlo. Obstarejte si rozhodně univerzální westernové sedlo, neboť v sedle určeném pro speciální disciplíny byste si mohli pokazit svůj sed. Je ideální, podaří-li se Vám sehnat použité sedlo dobré jakosti, protože bude stát asi tolik jako nové sedlo mnohem horší kvality. Cena se v tom případě bude pohybovat mezi 7000 až 10000Kč.
*

Ostruhy

Většina westernových jezdců nosí ostruhy. Počítáte-li se mezi začátečníky, měli byste několik měsíců počkat, než si nějaké obstaráte. Pro jaký model se rozhodnete, to záleží tak trochu na Vašich tělesných proporcích. Máte-li dlouhé nohy, potřebujete ostruhy s dlouhým trnem - chcete-li ovšem koně pobízet i ostruhami. Pokud máte krátké nohy, potřebujete ostruhy s krátkým trnem. Pozor: velikost kolečka nevypovídá nic o tom, jak jsou ostruhy ostré. Jste-li na pochybách, požádejte o radu zkušeného trenéra.
*

Kovbojský klobouk

Při jezdecké lekci si můžete, ale nemusíte, nasadit klobouk. Měli byste ho však od začátku raději nosit co nejčastěji, jinak Vás bude později rušit. Počítejte s tím, že ho budete muset mít při soutěžích a předvádění koní na hlavě.
*

Kovbojský klobouk a kožené chrániče nohou (chaps) se nenosí jen pro ozdobu. Kovbojové dříve bývali celé dny na cestách, a tak je klobouk a kalhoty chránily před nepřízní počasí - před prudkým deštěm, právě tak jako před slunečním úpalem.
*

Vybavení koně

Westernový kůň samozřejmě potřebuje - oproti jiným koním - určité speciální vybavení. Můžete ho však dokonale vybavit, aniž by Vás to stálo příliš mnoho peněz.
*

Stíhlové zauzdění, udidlo, otěže

Když začínáte společně se svým koněm westernové jízdy, měli byste se rozhodnout pro jednoduchou stíhlovou ohlávku (sanfflebit), jejíž udidlo má kroužky tvaru D, takzvané D-stíhlo.
Ohlávka se skládá z lícnic, nátylníku, čelenky a popřípadě také podhrdelníku. Existují také stíhla koncipovaná tak, aby se dala na jedné straně nahoře prostrčit za ucho (tzv. jednoušní stíhlo). Správné westernové otěže jsou rozdělené (split-reins) a dlouhé asi 2,30 m. Nejméně na tři čtvrtiny prací s koněm vystačíte s tímto vybavením. Narazíte-li na nějaké problémy, měli byste si promluvit s profesionálním trenérem, a to ještě předtím, než něco změníte.
*

Sedlová podložka a dečka

Sedlová podložka (polštář) a dečka musejí chránit hřbet koně. Odpérují nárazy, sají pot a zajišťují, aby sedlo koně nedřelo. Vyrábějí se z bavlny, plsti, kůže, gumy nebo umělých materiálů. Střihem odpovídají tvaru sedla nebo jsou obdélníkové. V žádném případě to však nemusejí být nejdražší pomůcky, které trh nabízí. Stačí dobrá tréninková podložka a k ní bavlněná dečka. Sedlová podložka se totiž tak rychle neopotřebuje a navíc se nemusí stále prát.
*

Kamaše

Pracujete-li s koněm na dostihové trati, připněte mu na přední nohy kamaše. Tímto způsobem ho lépe chráníte před zraněním. Existují dokonce anatomicky tvarované kamaše, které koním výborně chrání šlachy. Na zadní nohy se kamaše nasazují koním převážně při skocích nebo vyjížďkách do terénu. Chrání spěnkový kloub zadních nohou, nasazují se stejně jako kamaše na přední končetiny.

Při práci na dostihové trati je vhodné ochránit nohy koně kamašemi.
*
Správně nasedat a sesedat.
*
Nasedání a sesedání - dva rozhodující okamžiky, které jsou někdy pro jezdce kritické a pro jeho koně nijak zvlášť příjemné. Obojí by nemělo být - při správné technice - vůbec žádným problémem.
*

Zleva a zprava

Nacvičte si nasedání zleva i zprava. Vždy se určitě naskytnou situace, při kterých budete muset z koně z pravé strany, přestože je pro Vás nezvyklá. Snažte se vklouznout do sedla pokaždé - s elegancí, rychle a citlivě.
*
1. Zaveďte koně na rovné místo uprostřed cesty, jízdárny neb kolbiště. Přesvědčte se, že nablízku není nic, o co by se mohl kůň zachytit kopytem. Přehoďte mu správně otěže zprava i zleva přes krk.
*
*
2. Ponechte otěže volné, ale udržujte jen zlehka kontakt s koňskou hubou. Levou rukou držíte otěže a chytíte se za hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržíte pokrývky pod sedlem. Zasuňte levou nohu do třmenu a pomozte si při tom podle potřeby pravou rukou.
*
*
3. Pravou rukou se teď chyťte přední rozsochy sedla. Dívejte se dopředu - přímo mezi ušima koně.
*
*
4. K tomu, abyste se dostali do sedla, pokrčte poněkud pravou nohu v koleně a odrazte se. Plynulým švihem přehoďte pravou nohu přes záď koně.
*
*
5. Usaďte se do sedla tak zlehka, jak jen to jde. Pro koně to nesmí být nepříjemné: pomyslete na to, že ucítí na svém hřbetě i nepatrnou mušku! Nyní počkejte nejméně deset sekund, než koně pobídnete do chodu nebo mu dáte jiný povel. Tak se kůň naučí zůstat při nasedání klidně stát a čekat na další povely jezdce.
*
*

Sesedání

Při sesedání postupujete obráceně než při nasedání. Otěžě podržte levou rukou a současně uchopte hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržte pokrývky pod sedlem. Uvolněte pravou nohu ze třmenu. Pravou rukou se pevně přidržte přední rozsochy sedla a přehoďte pravou nohu švihem přes záď koně. Když již stojíte pravou nohou na zemi, vyndejte i levou nohu ze třmenu.
Když sesedáte, ponechte trup vzpřímený a neopírejte se o krk koně - jinak byste mohli zachytit vestou nebo jinou částí oděvu za přední rozsuchu sedla. Dívejte se stále dopředu a stůjte tak, aby byla Vaše ramena rovnoběžně s koněm.
*

Co dělat, když kůň nechce stát?

Nechce-li Váš kůň klidně stát, pečlivě zkontrolujte tyto náležitosti:
Neudělali jste při nasedání neobratný nebo pro koně bolestivý pohyb? Nepřitáhli jste otěže příliš, nebo nenarazili jste omylem špičkou boty koni do břicha? Nemůžete udržet rovnováhu nebo jste náhodou nepadli do sedla jako pytel mouky? Jsou postroje v pořádku a sedí správně? Tyto Vaše chyby mohou koni nasedání mimořádně znepříjemnit.
Čekáte po nasednutí vždy několik sedund, než vyjedete? Jste při jízdě vždy klidní a vyrovnaní? Nervózní jezdec dokáže vystresovat i toho nejlepšího koně.
*

Vedení otěží.

*
Westernový jezdec musí umět držet otěže koně více způsoby. Pro jednotlivé disciplíny musí také vědět, jak se používají různé druhy otěží. Má to své pádné důvody - nejde přitom jen o zachování tradic.
*

Jednou rukou nebo oběma?

Cílem westernového výcviku koně je, aby se dal důsledně ovládat i při vedení otěží jednou rukou. Napřed se však musí dokonale nacvičit obouruční vedení otěží.
Při westernovém ježdění se zpravidla používají oddělené otěže (Split Reins), jejichž konce nejsou navzájem spojeny. Každá z nich je asi 2,30 metru dlouhá. Používají se však také uzavřené otěže (Califormia Reins), spojené v tzv. romal - dlouhý konec, který slouží v případě potřeby jako bičík.
*
*

Westernové ježdění

12. srpna 2009 v 10:00 | Nikča |  konské disciplíny
CO JE WESTERNOVÉ JEŽDĚNÍ?

Asi nejblíže pravdě bude tvrzení, že je to životní styl. A samozřejmě také jezdecký. Z jakýchsi nejasných důvodů obyvatelstvo naší malé středoevropské zemičky dosti silně lne k historii Divokého západu a s nadšením sleduje vše, co ji aspoň vzdáleně připomíná. Ostatně: i dnešní kluci a holky si jen stěží vzpomenou na sled českých panovníků, ovšem indiánských náčelníků vám vyjmenují hned několik.

V očích veřejnosti je westernové ježdění "to, když hodíte na koně sedlo a jedete na pár dní pod širák", případně "to, kde honí na koni krávy a chytají je do lasa". V prvním případě ale mluví o takzvaných trailech- stezkách, v druhém případě o rodeu. Oboje sice navozuje slávu zašlých časů dobytčích stezek a dobývání Západu, ale termín westernové ježdění zde není na místě.

Tímto termínem se dnes v celém světě označuje sportovní odvětví, které se řídí přesně stanovenými pravidly; odvětví, v němž nejde jen o jezdecký styl, ale vůbec o odlišný způsob práce s koněm. Jestliže anglické ježdění nachází do určité míry uspokojení v tom, že kůň se člověku podrobuje, pak u westernového ježdění je na první místo postaveno partnerství člověka a koně. Ve všech disciplínách ( pochopitelně s vyjímkou soutěží na čas) je hodnoceno uvolněné a harmonické předvedení dvojice, klid, nenásilnost pobídek, snaha koně vydat ze sebe vše nikoli proto, že musí, ale protože chce.



"Rozdíl mezi anglickým a westernovým ježděním není pouze v rozdílné výstroji. Jak vidíte, oba styly se liší i v mechanice pohybu koně, rozdílnými způsoby sebrání a odlišným nesením krku a hlavy. Anglické ježdění důsledně dbá na preciznost provedení, krk je vzpřímený a sbalený ve vazu. Westernový kůň nese krk téměř vodorovně, kontakt ruky jezdce s hubou koně je minimální - kůň reaguje více na pobídky holení a na tzv. neckreining, tlak otěže na krku.

Staří kovbojové by se asi divili, jak se moderní westernové ježdění vzdálilo tomu, co kdysi v sedle předváděli oni sami. Jistě, ideál koně reagujícího spíše na myšlenku než na pobídku zůstal nezměněn, nezměnil se ani klobouk, a také kovbojské sedlo je stejné. Ovšem zevnějšek jezdců je upravenější a oblečení a výstroj podléhají módním trendům podobně jako délka dámských sukní. Tréninkové metody jsou dnes založeny na téměř vědecké bázi, stejně jako otázky výživy, kování a podobně.

Pro účely westernového ježdění existují i speciální koně. Protože nároky na atletické schopnosti při westernu se dosti značně odlišují od nároků na např. koně parkurového, jsou v tomto sportovním odvětví koně teplokrevní a plnokrevní ve značné nevýhodě. Americká plemena Quarter, Paint a Appaloosa se v průběhu desetiletí ukázala být pro tento druh práce ideální. To sice neznamená, že majitel českého teplokrevníka, Araba či hucula si musí potěšení z westernového ježdění nechat ujít - právě naopak. Musí pouze počítat s tím, že na vyšších či dokonce mezinárodních soutěžích budou jeho šance v konkurenci zástupců už zmíněných amerických plemen takřka nulové. Ale koneckonců: vždy se může najít nějaká vyjímka potvrzující pravidlo ...

Drezúrní ježdění

5. srpna 2009 v 18:03 | Nikča |  konské disciplíny

Drezúra

http://www.luckydrasov.cz/pic/drezura/drezura2.jpg
http://www.tarpan.cz/prodani_kone/k_dancer.jpg
Drezura je jedno z nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravování k předvádění složitých pohybů. Během staletí se drezurní jěždění vyvinulo z jakésiho cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1912 se jela první drezurní úloha na olympijských hrách. Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyb koně. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína. Kůň, který nebude u některých cviků chápat o co se jedná, nebude nikdy schopen tyto cviky předvést.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.
Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.

Copyright (c) P.Steinbauer

Copyright (c) P.Steinbauer

Copyright (c) K.Fränkelová

Cviky v drezuře
Couvání - Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.
Kontracval - Je to vlastně cval
na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku - je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.
Dovnitř plec - je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.





Poloviční překrok - je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.

Pasáž
- je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.


Piaf - je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě.


Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen

Copyright (c) P.Steinbauer

Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden

Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.


DREZURNÍ SEDLO

Fotogalerie: sedlo drezurní WINTEC 500 dressage